Toto období je někdy nazýváno obdobím "hodného dítěte". Dítě je v tomto období rádo se svými dospělými, rádo s nimi vykonává jejich "dospělé" činnosti, rádo je doprovází v jejich zájmových oblastech (sportuje s nimi, chodí s nimi hrát hry), nebo jim pomáhá při práci (vaří s nimi, pracuje v dílně). Užijte si to!
Zdeněk Matějček rozlišoval mladší školní věk na 3 etapy:
- za mladší školní věk považoval věk zhruba od 6 do 8 let
- střední školní věk přibližně mezi 9.-12. rokem
- starší školní věk, který se kryje již s pubescencí
Mladší školní věk, 6-8 let
Mladší školní věk se pokládá v tomto užším pojetí za typické přechodné období mezi hravým předškolním věkem a vyspělejším chováním školáka. Malý prvňáček vstupuje do školy obvykle s velkou touhou po učení a získávání nových poznatků. K učení nepotřebuje být zvenčí nijak povzbuzován, ale sám se ptá (Proč?), zkoumá vše nové, nové školní dovednosti přijímá jako výzvu. Tato vnitřní motivace k učení vychází z organismu samotného a nepotřebuje vnější pobídky (odměny nebo tresty). Obsahuje tři základní motivy: zvídavost, přijetí problému jako výzvy a snahu získat větší kontrolu nad prostředím či větší kompetenci.
Děti v mladším školním věku jsou ještě hravé, jsou schopny se soustředit na jednu věc jen poměrně krátkou dobu a to při nástupu do školy na cca 10 minut. Na to bychom si měli vzpomenout, když s dětmi doma děláme domácí úkoly. Je nutné často měnit aktivitu, dát časté krátké (nejlépe pohybové) přestávky. I v první třídě se proto aktivity mění hodně často i v průběhu vyučovací hodiny, protože 45 minut sedět v klidu a soustředit se na jednu věc by nešlo. Je-li učení moc dlouhé, tito malí žáci vstávají, chodí, mluví, jedí - jak tomu byli dříve zvyklí. Učitelé tedy nejen musí umět své žáky naučit číst a psát, ale také respektovat určitá pravidla - přizpůsobit se ostatním a vytvořit si pracovní návyky.
Tip: Až budete dělat úkoly s Vašem prvňákem, dávejte přibližně po 10 minutách malou přestávku. Stačí, aby došel pro pití, nebo abyste chvilku mluvili o něčem jiném.
Velmi důležitá je osobnost učitele v první třídě, která tvoří pro dítě jakýsi obecný model učitele a jeho chování. Je štěstí, pokud má dítě kladný vztah se svým prvním učitelem. Někdy se to ale nepodaří, pak musí rodič pomoci dítěti zvládnout kontakt s ne vždy jen laskavou autoritou učitele.
Nejdůležitější je rozmanitost činností a jejich časté střídání, protože děti v mladším školním věku nemají silnou vůli a jejich fyzická únava je velmi závislá na psychické a naopak, čemuž lze předejít právě častou změnou činností. Děti začínají nabírat sílu, rozvíjejí rychlost, hbitost, postřeh.
V mladším školním věku je dobré začít se sportem. Sport by měl být pro dítě zábavou a měl by mi především přinášet radost z pohybu, nejlépe na čerstvém vzduchu, utvářet a posilovat pozitivní vztahy v dětském kolektivu a v neposlední řadě vychovávat k fairplay jednání a chování.
Sportovní aktivity by mělo tělo rozvíjet komplexně, neměly by jednostranně zatěžovat tělo. Ve věku od 7 do 12 let by měly být sporty zaměřeny hlavně na obratnost a vytrvalost. Dobrý sport nejen zajišťuje přirozený vývoj všech částí pohybového aparátu, ale také vede k rozvoji žádoucí soutěživosti a pocitu sounáležitostí se spoluhráči a úctě k soupeři. Studie ukázaly, že tělesná síla o obratnost hrají velkou roli v postavení dítěte ve skupině - rozhodují mnohdy o obdivu a oblíbenosti, o vedoucí roli, apod. Malí či slabí chlapci bývají častěji samotáři a také různé neurotické projevy nebo poruchy chování mají právě zde svůj kořen. Jiní dokážou své nedostatky kompenzovat jinak - ve školní práci či v jiných aktivitách, pro které mají vlohy (např. hudba).
Dítě v mladším školním věku má stále rádo pohádky. Využijte tento zájem, aby dítě mělo vnitřní motivaci se naučit číst. Děti se potřebují naučit číst, aby si rozšířily slovní zásobu, naučily se vyjadřovat, zvykly si na gramatická pravidla, porozuměly textu, dokázaly si z něj vybrat podstatné informace, zapamatovat si je a pracovat s nimi a aby získaly všeobecný přehled. Myslíte, že pokud vysvětlíme dítěti tyto důležité důvody proč číst, bude to pro dítě dost velkou motivaci k tomu, aby četly? Asi ne. Ale co když zažije, že je to zábava, radost, dobrodružství, odpočinek... A to nemůžeme vysvětlit, ale to musí zažít. Zkuste číst společně, na začátku stačí, když budete číst vy (vždy ukazujte prstem, kde čtete, aby dítě mohlo pasivně "číst" s Vámi), později zkuste střídavě po větách, odstavcích, stránkách. Na konci čtení spolu pobavte o tom, o čem to vlastně bylo, jak by " to" udělalo samo. Neboli: užijte si to spolu.
Kvalita řeči hodně závisí na možnosti mluvit s rodiči, sourozenci, se spolužáky a učiteli ve škole. I čtení pomáhá rozvíjet slovník a vyjadřovací schopnosti.
V tomto věku má dítě rádo encyklopedické knihy, kde je vše přehledně popsáno, srovnáno, zobrazeno. Dá mu to poznatky do širších souvislostí, která se týkají jeho života a zájmů.
Je to také doba sběratelství, protože sbírky pomáhají tvořit orientační body týkající se okolního světa (orientace v historii - sbírka hradů a zámků, nebo prehistorických zvířat v nálepkách, sbírka fotografií fotbalistů...). Je dobré, když jim dáme prostor pro to, aby se mohly takto samostatně a tvořivě projevovat.
I ve skupině se projevuje tendence dítěte uspořádat vše do jakýchsi systémů, ve kterých je schopno se orientovat. Potřebuje, aby vše bylo tak, jak má být a vše "jiné" vadí více než v pozdějších věkových období. Za "jiné" lze pokládat i spolužáka s brýlemi, spolužáka s vadou řečí, spolužáka z jiného etnika, moc chytrého spolužáka... Děti v tomto věku umí být velmi zlé a umí odhánět ze skupiny všechny "jiné". Záleží na výchově v rodině a na působení autorit ve institucích a společnosti, jak se tyto tendence rozvinou.