ADD (Attention-Deficit Disorder) obsahuje symptomy nepozornosti, pokud se přidruží i symptomy hyperaktivity a impulzivity, pak se jedná o ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder).
Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout příčinu problému. Aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.
Podle doktorky Malé, z dětské psychiatrické kliniky FN v Motole, je ADHD porucha typická neuro - vývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tím jsou pak ovlivněny všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI (magnetickou rezonancí) prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií hlavně vpravo a corpu callosum (Malá, 2005).
Typickým projevem je slabá pozornost, unavitelnost, dítě není schopné delšího a kvalitnějšího soustředění. U ničeho nevydrží a nic je delší dobu nebaví. Děti mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či úsilí při plnění zadaných úkolů a s jejich dokončením v určitém časovém limitu. Mezi projevy symptomů nepozornosti u těchto dětí patří situace, kdy dítě neposlouchá, i když se mluví přímo na něj. Mívá potíže s organizací úkolů a činností, často se dá vyrušit vnějším podnětem, v sociálních situacích odbíhá od jednoho konverzačního tématu k druhému.
Hyperaktivita znamená nadměrné nutkání k pohybu, k aktivitě, která je neúčelná až nesmyslná a není nijak tlumena a ovládána. Dítě ji nedokáže koordinovat a ovládat. S tím souvisí sklon k impulzivním reakcím. Typické jsou neúčelné, nadbytečné pohyby. Ve škole tyto děti často opouštějí své místo, hrají si s předměty, které nemají vztah k učivu, často skáčou druhému do řeči, jejich řečový projev je nadměrný. Vydávají atypické zvuky, které doprovázejí jejich činnost, popřípadě vlastní aktivity bohatě komentují. Nadměrná a zbytečná aktivita vyžaduje velké množství energie. Nejde jen o zvýšení frekvence různé činnosti, ale i o zvýšení její intenzity. Dítě např. většinou spíše běhá, než jde. Jeho aktivita je zjevně nepřiměřená situaci. Neklidné děti však nemají energie nadbytek a ještě navíc ji nedovedou účelně uplatnit (Vágnerová, 2002).
Pod symptom impulzivita řadíme například to, že děti mají sklon reagovat bez rozmyšlení, náhle a často nepřiměřeně podnětu. Impulzivita také znamená neschopnost odhadnout následky svého jednání nebo jednání usměrnit. Časté bývá zapojování do rizikových, zdraví ohrožujících aktivit. Dítě udělá cokoliv, co jej napadne, není schopné kontrolovat své projevy, nedovede s ničím počkat. Impulzivní děti nejsou schopné plánovat a ovládat svoje chování. Bývají často osobnostně nezralé. Lze sledovat také časté výkyvy v jejich výkonu a emočním ladění. Tyto děti jsou sociálně rušivé, nepříjemné a okolí na ně reaguje negativně. Vůlí neovlivnitelné kolísání funkce CNS bývá mylně interpretováno jako porucha motivace (Vágnerová,1999).
Je důležité zjistit příčinu symptomů ADHD nebo ADD. Jak již bylo řečeno, jedna možnost je, že jsou vidět změny v mozku. U těchto dětí mohou pomoci i léky jako je např. ritalin. Je ale také možné, že primární reflexy způsobily, často v kombinaci s horší senzorickou integrací, symptomy ADHD/ADD.
Pomoc je pak relativně snadná: inhibujeme primární reflexy cvičením a zlepšíme senzorickou integraci (u těchto dětí často nepomáhají léky). Někdy ale mají děti nějaké změny v mozku a navrch jim ještě přetrvávají primární reflexy. V tom případě je důležité vyřešit vše, co se dá. Inhibováním primárních reflexů a zlepšením senzorické integrace dochází k vylepšení projevů, které ale nezmizí úplně.
Jak je možné, že primární reflexy mohou způsobit symptomy ADD/ADHD? Primární reflexy ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte. Ovlivňují tedy základ všeho, a proto mohou přetrvávající primární reflexy mít tak různorodé symptomy.
Dejme příklad: pokaždé, když se spustí Moroův reflex, uvolní se adrenalin a kortizol do krevního oběhu. Vyplavení adrenalinu je součástí tzv. „fight or flight“ reakce, tedy přípravy na boj nebo na útěk. Zvýšené množství adrenalinu způsobuje hyperaktivitu, agresivitu a potřebu ovlivnit dění kolem sebe. Kortizol ovlivňuje hladinu krevního cukru. Nízká hladina krevního cukru způsobuje iracionální chování.
Moroův reflex způsobuje:
větší citlivost na smyslové vjemy, což dítě unavuje, a tím se stává ještě náchylnějším ke spuštění Moro reflexu (a k uvolňování dalšího adrenalinu a kortizolu). Ve škole jsou tyto děti často napomínány, aby se věnovaly jen své práci a nedívaly se po ostatních.
Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR):
brání správnému vývoji corpus callosum (spojení mezi oběma hemisférami, které se normálně vytváří nejpozději do šesti až sedmi a půl let věku dítěte). Specializace mozkových center se nemůže vyvíjet optimálně, pokud není optimálně vytvořeno corpus callosum. Děti se špatně vytvořeným propojením upřednostňují aktivitu pravé hemisféry. Dítě může být impulzivní, má problémy poznat příčinu a následek, nepoučí se z předchozích zkušeností. Nerozumí souvislostem a pořadí, což negativně ovlivňuje vnímání času. Dítě se špatně vytvořeným corpus callosum neumí počkat (stejně jako malé děti), nechápe, jak dlouho trvá jedna minuta nebo co to znamená zítra nebo příští měsíc.
Tonický labyrintový reflex (TLR) způsobuje:
že je pro dítě těžké se uvolnit
horší držení těla. Svaly a vazy na přední straně těla se proto zkracují, tím může být ztíženo dýchání, a tím i snížena hladina kyslíku v krvi. To může způsobovat nesprávné fungování mozku, protože mozek ke svému správnému fungování potřebuje dostatek kyslíku.
že je pro dítě těžké sedět v klidu delší dobu.
Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR):
zhoršuje koncentraci pozornosti
způsobuje, že se dětí neustále zabývají fyzickými aktivitami, které jiné děti dělají nevědomě.
v sedu si děti „omotávají“ nohy kolem noh židle, sedají si na paty nebo udělají cokoli jiného, jen aby si zafixovaly nohy. Jako reakci na reflexní natahování dolních končetin často balancují na zadních nohách židle – „houpají se na židli“.
Galantův spinální reflex způsobuje:
že dítě nemůže sedět v klidu na židli,
že nerado nosí těsné kalhoty nebo pásky, protože i to jim stimuluje bederní oblast zad.
problémy s pomočováním. Větší děti které se již nepočůrají, se ale zase nedokáže dostatečně koncentrovat na práci, protože neustále přemýšlejí o tom, jestli již nemají běžet na záchod.
Kvůli přetrvávajícím primárním reflexům se nevytváří optimální nervové spojení v mozkovém kmenu. Neoptimální nervové spojení v mozkovém kmenu může způsobit nesprávné fungování retikulární formace (formatio reticularis). Retikulární formace je část prodloužené míchy a představuje funkčně důležitý integrační systém. Její špatná funkce může vést k přetížení mozku, což vyvolává zmatenost a podrážděnost. Také nemožnost kontrolovat vzruchy přicházející z mozku do těla může způsobit horší chování. Chování je pak impulzivní, hrubé a bez sebekontroly.
Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.
Použité zdroje:
Vágnerová, Marie (2002).Úvod do psychologie, 2. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 80-246-0015-3
Vágnerová, Marie (1999). Vývojová psychologie. Praha: Portál. ISBN 978-80-7178-308-4
Volemanová, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0