Pohyby vyvolané primárními reflexy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat proto, aby se mozek mohl vyvíjet neurologicky správným způsobem.
Děti s poruchami učení, soustředěním nebo jakýmkoliv postižením mívají i přetrvávající primární reflexy. Je to logické. U těchto dětí se mozek vyvíjel neoptimálním způsobem, a tak nemohl tyto reflexy inhibovat. Primární reflexy ale pak nadále ovlivňují svalový tonus, držení těla, koordinaci pohybů, soustředění, plynulost očních pohybů, spolupráci mozkových hemisfér a mnoho dalších oblastí, stejně tak, jak to ovlivnily u miminka. Přetrvávající primární reflexy mohou tak způsobit takové symptomy, jak vidíme i u poruch učení, řečí nebo např. se soustředěním (ADHD, ADD). Pokud jsou ale tyto potíže způsobeny primárními reflexy, je důležité tyto reflexy utlumit. Jiné speciálně pedagogické intervenční metody u těchto dětí nefungují dobře. Po práce s primárními reflexy je tedy možné, že potíže zcela vymizí. Je ale také možné, že dítě má opravdu poruchu učení/řečí/ poruchu soustředění, kvůli nimiž vývoj mozku proběhl neoptimálně. Inhibicí primárních reflexů můžeme jejich potíže zmírnit, ale nikoliv zcela odstranit. Důležitá je kombinace s dalšími odborníky z např. z oboru logopedie, speciální pedagogiky, fyzioterapie nebo ergoterapie.
Rozvoj dětí si můžeme představit jako růst stromu. Jsme zvyklí se dívat, jestli dítěti jde čtení, psaní, počítání, … Ale to jsou jablíčka v našem stromu. Pokud chceme, aby nám vyrostla krásná červená jablíčka, potřebujeme pořádný a dobře zakořeněný strom. Z kořenů vyrůstá pevný kmen, na něm rostou silné větve, lístky, plody. Takže i když je každý strom originální a jedinečný, vychází ze stejných přírodních zákonů, daných principů a elementů.
Proto je tak důležité ve vývoji a výchově dítěte vnímat:
kořeny (narození a okamžiky po narození dítěte),
kmen a větve (psychomotorický vývoj dítěte), korunu (smyslové a emociální schopnosti, spolupráce mozkových hemisfér, spolupráce očí - binocularita)
plody (školní dovednosti, řeč, správné držení těla, koordinace pohybů aj).
Pokud strom není dost silný nebo základy nejsou pevné, nemůžeme na nich
stavět. Metody, které jsou běžně používány, jsou pro některé děti příliš těžké.
Musíme začít od začátku!
Neuro - vývojovou terapií řešíme problémy od základů. Jak výstižně napsal
uznávaný britský odborník zabývající se poruchami učení u dětí A. E. Tansley:
„…předtím, než se podíváme na sociálně - emocionální aspekty, nejdříve se musíme zeptat: má toto dítě neurologické nástroje s ohledem na svůj věk potřebné na to, aby uspělo…???“ („…before looking for social-emotional aspects, first we must ask: does this child has the neurological equipment needed to succeed at his age…???“) (in Zweegman, 2010)
Pro správné učení a chování potřebujeme dobrou spolupráci mozku s tělem.
Pro čtení potřebujeme plynulé pohyby očí, pro psaní správnou koordinaci
ruka - oko, a pro všechny motorické schopnosti potřebujeme dobře pracující
rovnovážné ústrojí. Každý problém v těchto oblastech zhoršuje schopnost
učit se. Problémy učení tedy nemusí vůbec být způsobeny nízkou inteligencí.
Primární reflexy hluboce ovlivňují základní fyzické a psychické reakční
vzory.
„Schopnost sedět rovně a zůstat sedět v klidu, a tudíž mít posturální kontrolu, jako nutný základ pro učení a motorické dovednosti, vyžaduje, aby neuro - motorický systém dostal dobrou smyslovou podporu z rovnovážného a proprioceptivního systému“ („the ability to sit up and sit still required perceptual support from the vestibular and proprioceptive systems in addition to the neuro - motor systems, thus highlighting postural control as an essential foundation for more skilled academic and motor performance“) (Ayres, 1960 in Roley et al, 2007).
Ve volném překladu to znamená, že celé svalové skupiny musí dobře a koordinovaně spolupracovat s rovnovážným ústrojím i posturálním systémem na to, aby dítě mohlo sedět nebo stát v klidu. A tato schopnost je nutná, aby se dítě dobře učilo.
Děti, které mají slabě vyvinutý posturální systém, mají problém sedět v klidu a delší dobu se koncentrovat, protože mozek se musí něčím neustále vědomě zabývat a bojovat o kontrolu rovnováhy a držení těla. Tyto funkce by měly být automatizovány už ve třech letech věku dítěte.
„I jiné oblasti můžou být zpomaleným vývojem motorických dovedností v nebezpečí. Hyperaktivní děti potřebují neustálý motorický feedback, aby mohly správně vnímat své okolí
a aby mozek správně fungoval... V důsledku nutnosti neustálého motorického pohybu se nemohou koncentrovat na jeden úkol…“ (Goddard, 2005).
Abychom dítěti dokázali pomoci, musíme vědět, jestli jeho problémy nejsou zapříčiněny fyzickými faktory, jako jsou například přetrvávající primární reflexy. Jestliže zjistíme jejich přítomnost, aplikujeme jednoduché tělesné cvičení, které pomáhá zlepšit nervové spojení mezi mozkem a tělem, a také mezi mozkovými centry navzáj