Výsledky vyhledávání

Primární reflexy mohou způsobit horší koordinaci pohybů, jemné motoriky, problémy s výslovností i se soustředěním. Pokud vidíte Vy nebo např. paní učitelka ve školce, že Vaše dítě potřebuje pomoc, aby bylo dobře připraveno do školy, je dobré nechat zkontrolovat to, zda nepřetrvávají primární reflexy. Malé miminko je doslova bombardováno nepřeberným množstvím stimulů, které jeho mozek ještě nedokáže dobře zpracovat. Primární reflexy pomáhají na tyto stimuly adekvátně reagovat. Proto jsou primární reflexy dobře vyvolatelné hlavně v období prvních šesti měsíců života dítěte. Motorický (pohybový) vývoj dítěte souvisí s aktivitou primárních reflexů. Miminko reaguje na stimuly a interakce s okolím primárními reflexy, které stimulují vytváření propojení v mozku, diferenciaci nervových buněk, a hlavně propojení k vyšším mozkovým centrům, která následně přeberou celkové řízení těla. Pohyby vyvolané primárními reflexy tedy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat (utlumit). Pokud přetrvávají, mohou být kontraproduktivní pro optimální neurologický vývoj. Primární reflexy mohou pak postihnout smyslové vnímání, rovnováhu, koordinaci pohybů a schopnost učení. Případné postižení i jen jedné funkce, negativně ovlivňuje i ty ostatní. Proto kvůli přetrvávajícím primárním reflexům některé děti ve svém vývoji zaostávají a mají i problémy ve škole. Problémy způsobené primárními reflexy mohou přetrvávat i do dospělosti. Někteří dospělí pak například díky tomu špatně zvládají stres každodenního života. V předškolním věku vidíme často problémy s koordinací pohybů, s výslovností a s jemnou motorikou. Také soustředění může být v tomto věku již nápadně horší, i když se dítě ještě nemusí soustředit 45 minut v kuse jako v škole. Tonický labyrintový reflex je reflex, který způsobuje změny svalového tonu pokaždé, co se dítě podívá nahoru a dolů. Pokud TLR přetrvává, bude se dítě dále pohybovat „holokineticky“, to znamená celým tělem. Když se podívá dolů, změní se svalový tonus tak, jako by chtělo se schoulit do klubíčka - ramena jdou dopředu, nohy i ruce se chtějí pokrčit. Když si stoupne na jednu nohu, nejraději by pokrčovalo i druhou nohu a bude se muset velice soustředit, aby nechalo druhou nohu nataženou. Při práci u stolečku proto děti s tímto typem přetrvávajícího reflexu často neudrží trup vzpřímeně a začnou „se válet“ po lavici. Také si rády drží hlavu rukou nebo si sedají na paty. Tento reflex může způsobovat dva extrémy. Nejčastěji způsobuje hypotonus (menší svalový tonus). Děti mívají „vyvalené bříško“, a chabé břišní svaly, větší kyfózu hrudní páteře (kulatá záda) a lordózu bederní páteře. Pokud ale přetrvává tento reflex více do extenze (dozadu), děti mívají hypertonus (zvýšený svalový tonus), jejich svaly jsou i na dotyk pevné a mají tendenci chodit po špičkách. Když mají radost nebo naopak se zlobí, hypertonus se ještě zvýší a „cupitají“ po špičkách, a ještě k tomu mohou začít mávat rukama. Moroův reflex je lekavý reflex novorozenců. Novorozené dítě ještě neumí správně zanalyzovat zda je stimul nebezpečný nebo ne. Proto se spustí z mozkového kmene Moroův reflex (jako kdybychom se přepnuli na „nastavení přežití“). Přetrvávání reflexu může být ve vývoji příčinou poruch rovnováhy a koordinace. To způsobuje horší koordinaci pohybů, která je dobře patrná zejména při míčových hrách, kde navíc často zavírají oči, když potřebují chytit míč. Při aktivaci tohoto reflexu se stimuluje produkce adrenalinu a kortizolu (tyto hormony se také někdy nazývají stresové hormony), kvůli kterým se u dítěte zvětší reaktibilita a sensitivita. Dítě může být přecitlivělé na (některé) senzorické stimuly, a proto na ně reaguje neadekvátně. Dítě tedy nedokáže odfiltrovat důležité vjemy od nedůležitých a vnímá všechno stejně silně. Vnímat ale příliš stimulů najednou, je druh stresu, a dítě s tím může bojovat dvěma způsoby: buď bude bojácné, bude raději zůstávat v ústraní, uzavře do sebe nebo bude mít problémy se přizpůsobit a přijímat a předávat fyzický kontakt. Vypadá jako dítě s ADD (radši nevnímat nic než vnímat všechno) nebo bude naopak hyperaktivní, až agresivní nebo hodně podrážděné. Vypadá jako dítě s ADHD (potřebuje stres vyběhat) Chronický stres poté ovlivňuje také funkce žláz a trávicí systém, čímž vzniká riziko biochemické a nutriční nerovnováhy. Dále byla registrována vyšší únavnost a nedostatečná vytrvalost, výkyvy nálady, úzkost a plachost, nedostatečná koncentrace a hyperaktivita. Přetrvávající Moroův reflex může způsobit nedostatečnou kontrolu očních pohybů. Oční pohyby mohou být neklidné, těkavé, čímž je narušeno zpracovávání informací. Lze mu přičítat vznik hypersenzitivity na světelné, zvukové a teplotní podněty, které jsou vnímány jako ohrožující faktory. Silně mohou proto reagovat na např. štěkajícího psa, nebo na zvuk mixéru. Moroův reflex má tedy celkový vliv na psychiku dítěte. Dalším typem primárního reflexu je Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR). Má vliv na jemnou motoriku a správnou spolupráci mozkových hemisfér. I u něj je důležité, aby byl ve správný čas inhibován. Lateralizace je často opožděna právě kvůli tomuto reflexu. To vidíte v případě, že si dítě nedokáže vybrat, zda bude psát (kreslit) pravou nebo levou rukou. Když kreslí obrázek na velký papír, drží tužku v pravé ruce, když kreslí na pravé straně papíru, a pak ji přehodí do levé ruky, když chce něco nakreslit na levé straně. Držení tužky bývá křečovité. Spolupráce mozkových hemisfér je důležitá i pro řeč. Na produkci řeči se podílí více center v mozku a ty musí mezi sebou posílat signály velice rychle. Palmární reflex je taktilní reflex. Cit v rukou je tímto reflexem změněn. Buď jsou děti hodně citlivé, a nemají rády, když mají špinavé ručičky. Hrát s pískem nebo prstovými barvami tedy nebudou mít rády. Pokud jsou ale málo citlivé, tak možná naopak vyhledávají různé textury a materiály. Tyto děti si rády hrají s pískem nebo i s jídlem. Pokud je problém s citem v rukou, často vidíme, že existuje ještě nervové spojení mezi centry v mozku pro ruce i ústa. Proto děti, které mají problémy s jemnou motorikou, často mají problémy i s výslovností a naopak. Dalšími taktilními reflexy jsou sací a hledací reflex. Přetrvávající sací reflex způsobuje problémy s výslovností. Jazyk je položen příliš vpředu v ústech, proto je těžké jazyk ovládat. Děti tedy mívají problémy s mluvením, polykáním, sliní z úst, mívají horší koordinaci mezi mluvením a dýcháním a neumí jíst se zavřenou pusinkou. Děti s přetrvávajícím hledacím reflexem často potřebují orální stimulaci. Pořád potřebují něco žvýkat nebo sát, a tak například dlouho cucají palce, vlasy, tužky, límečky apod. Tím ale může vznikat až “gotické patro” - hodně vysoké a úzké horní patro. Přetrvávající sací i hledací reflex také může způsobovat, že dítě nemá rádo různé konzistence jídla. I zde platí, pokud je problém v pusince, ovlivní to i ruce - jemná motorika bývá tedy horší. Primární reflexy mají tedy velký vliv na vývoj dítěte. V školce ještě dítě nemusí sedět dlouhou dobu v klidu a soustředit se. Ve škole se ale problémy rychle stupňují. Děti mají méně pohybu, a tak rychle vznikají problémy s držením těla. Děti nedokáží sedět v klidu, potřebují opírat hlavu o ruku, válí se po lavici, houpají se nebo si sedají na paty. Nároky na jemnou motoriku jsou velké (musí se naučit psát), což rychle vede ke křečovitému držení tužky. Mozek dítěte se přetíží, a tak začnou být buď příliš aktivní, nebo ztrácejí pozornost. Pokud tedy máte podezření, že u Vašeho dítěte přetrvávají primární reflexy, je nejlepší to vyřešit ještě před nástupem do školy pomocí Neuro-vývojové stimulace "NVS Pohybem se učíme®" , kterou Vám může nabídnout vyškolený logoped, speciální pedagog nebo učitelka přímo ve vaší školce. Autorka článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

Pohyby vyvolané primárními reflexy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat proto, aby se mozek mohl vyvíjet neurologicky správným způsobem. Děti s poruchami učení, soustředěním nebo jakýmkoliv postižením mívají i přetrvávající primární reflexy. Je to logické. U těchto dětí se mozek vyvíjel neoptimálním způsobem, a tak nemohl tyto reflexy inhibovat. Primární reflexy ale pak nadále ovlivňují svalový tonus, držení těla, koordinaci pohybů, soustředění, plynulost očních pohybů, spolupráci mozkových hemisfér a mnoho dalších oblastí, stejně tak, jak to ovlivnily u miminka. Přetrvávající primární reflexy mohou tak způsobit takové symptomy, jak vidíme i u poruch učení, řečí nebo např. se soustředěním (ADHD, ADD). Pokud jsou ale tyto potíže způsobeny primárními reflexy, je důležité tyto reflexy utlumit. Jiné speciálně pedagogické intervenční metody u těchto dětí nefungují dobře. Po práce s primárními reflexy je tedy možné, že potíže zcela vymizí. Je ale také možné, že dítě má opravdu poruchu učení/řečí/ poruchu soustředění, kvůli nimiž vývoj mozku proběhl neoptimálně. Inhibicí primárních reflexů můžeme jejich potíže zmírnit, ale nikoliv zcela odstranit. Důležitá je kombinace s dalšími odborníky z např. z oboru logopedie, speciální pedagogiky, fyzioterapie nebo ergoterapie. Rozvoj dětí si můžeme představit jako růst stromu. Jsme zvyklí se dívat, jestli dítěti jde čtení, psaní, počítání, … Ale to jsou jablíčka v našem stromu. Pokud chceme, aby nám vyrostla krásná červená jablíčka, potřebujeme pořádný a dobře zakořeněný strom. Z kořenů vyrůstá pevný kmen, na něm rostou silné větve, lístky, plody. Takže i když je každý strom originální a jedinečný, vychází ze stejných přírodních zákonů, daných principů a elementů. Proto je tak důležité ve vývoji a výchově dítěte vnímat: kořeny (narození a okamžiky po narození dítěte), kmen a větve (psychomotorický vývoj dítěte), korunu (smyslové a emociální schopnosti, spolupráce mozkových hemisfér, spolupráce očí - binocularita) plody (školní dovednosti, řeč, správné držení těla, koordinace pohybů aj). Pokud strom není dost silný nebo základy nejsou pevné, nemůžeme na nich stavět. Metody, které jsou běžně používány, jsou pro některé děti příliš těžké. Musíme začít od začátku! Neuro - vývojovou stimulací řešíme problémy od základů. Jak výstižně napsal uznávaný britský odborník zabývající se poruchami učení u dětí A. E. Tansley: „…předtím, než se podíváme na sociálně - emocionální aspekty, nejdříve se musíme zeptat: má toto dítě neurologické nástroje s ohledem na svůj věk potřebné na to, aby uspělo…???“ („…before looking for social-emotional aspects, first we must ask: does this child has the neurological equipment needed to succeed at his age…???“) (in Zweegman, 2010) Pro správné učení a chování potřebujeme dobrou spolupráci mozku s tělem. Pro čtení potřebujeme plynulé pohyby očí, pro psaní správnou koordinaci ruka - oko, a pro všechny motorické schopnosti potřebujeme dobře pracující rovnovážné ústrojí. Každý problém v těchto oblastech zhoršuje schopnost učit se. Problémy učení tedy nemusí vůbec být způsobeny nízkou inteligencí. Primární reflexy hluboce ovlivňují základní fyzické a psychické reakční vzory. „Schopnost sedět rovně a zůstat sedět v klidu, a tudíž mít posturální kontrolu, jako nutný základ pro učení a motorické dovednosti, vyžaduje, aby neuro - motorický systém dostal dobrou smyslovou podporu z rovnovážného a proprioceptivního systému“ („the ability to sit up and sit still required perceptual support from the vestibular and proprioceptive systems in addition to the neuro - motor systems, thus highlighting postural control as an essential foundation for more skilled academic and motor performance“) (Ayres, 1960 in Roley et al, 2007). Ve volném překladu to znamená, že celé svalové skupiny musí dobře a koordinovaně spolupracovat s rovnovážným ústrojím i posturálním systémem na to, aby dítě mohlo sedět nebo stát v klidu. A tato schopnost je nutná, aby se dítě dobře učilo. Děti, které mají slabě vyvinutý posturální systém, mají problém sedět v klidu a delší dobu se koncentrovat, protože mozek se musí něčím neustále vědomě zabývat a bojovat o kontrolu rovnováhy a držení těla. Tyto funkce by měly být automatizovány už ve třech letech věku dítěte. „I jiné oblasti můžou být zpomaleným vývojem motorických dovedností v nebezpečí. Hyperaktivní děti potřebují neustálý motorický feedback, aby mohly správně vnímat své okolí a aby mozek správně fungoval... V důsledku nutnosti neustálého motorického pohybu se nemohou koncentrovat na jeden úkol…“ (Goddard, 2005). Abychom dítěti dokázali pomoci, musíme vědět, jestli jeho problémy nejsou zapříčiněny fyzickými faktory, jako jsou například přetrvávající primární reflexy. Jestliže zjistíme jejich přítomnost, aplikujeme jednoduché tělesné cvičení, které pomáhá zlepšit nervové spojení mezi mozkem a tělem, a také mezi mozkovými centry navzájem. Tím vytváříme pevný základ pro všechny aspekty učení. V současnosti se ve světě využívají různé metody, které mají za cíl potlačit (inhibovat) přetrvávající primární reflexy, a tím odstranit problémy jimi způsobené. Tyto terapeutické metody jsou založeny na různých principech. Některé metody využívají terapii přes pohyb, zvuky (nebo kombinaci zvuku a světla), další pak pomocí očních cvičení (behaviorální optometrie) nebo přes senzorickou integraci. V Evropě se mezi terapie inhibující primární reflexy přes pohyb řadí např. metoda Primary movement ®, INPP metoda, dále pak Dore programme, v USA je rozšířena zejména Masgutova method (MNRI), Doman Delacato method a metoda Levinson. V Austrálii se využívá NeuWays, program STNR nebo Braintrain100 Developmental Movement Program. Metoda Bérard Auditory Integration Training má za cíl inhibovat přetrvávající primární reflexy pomocí různých zvuků, kterými se snaží aktivovat různá mozková centra, přičemž podobně je zaměřena také Quantum Reflex Integration™, která využívá kromě zvuku i světlo (low level laser therapy). Sama využívám neuro - vývojovou stimulaci (NVS). Tu jsem vyvíjela postupně z poznatků, které jsem nabyla při studiu fyzioterapie, speciální pedagogiky, různých kurzů a hlavně z praxe. NVS tedy kombinuje hlavně fyzioterapii se speciální pedagogikou. Testy i cviky vychází z psychomotorického vývoje dítěte. S Neuro - vývojovou stimulací mohou pracovat odborníci, jako jsou logopedi, psychologové, pedagogové a speciální pedagogové poté, co úspěšně absolvují úvodní teoretický kurz a pokračovací praktický kurz Neuro - vývojové stimulace "NVS Pohybem se učíme®". Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

Neuro-vývojová stimulace (NVS Pohybem se učíme®) je ucelený program k inhibici primárních reflexů. Testy i cviky vychází z psychomotorického vývoje dítěte a jsou přizpůsobeny tak, aby mohly být dobře používány i pro větší skupiny dětí. S Neuro-vývojovou stimulací mohou pracovat odborníci, jako jsou logopedi, psychologové, pedagogové a speciální pedagogové poté, co úspěšně absolvují úvodní teoretický kurz a pokračovací praktický kurz Neuro-vývojové stimulace NVS Pohybem se učíme®. Program je rozdělen do 30 týdnů, ale je možné podle potřeby cviky cvičit déle. Cviky se dělají každý (školní) den, přibližně 5–10 minut (například před začátkem učení). Program NVS je použitelný pro celé třídy, nejen pro děti se zjevnými problémy učení. Je prospěšný i pro děti, které sice zvládají školní práci a tudíž nejsou rozpoznány jako děti s přetrvávajícími primárními reflexy nebo zhoršenou senzorickou integrací, ale přesto i ony mají užitek z cvičení. Pokud dítě nemá přetrvávající primární reflexy, není možné reflexy opět vybavit cvičením! Cviky ale automaticky posílí hluboký stabilizační systém, což je dobré pro každého, i pro děti bez potíží. Cviky jsou různé, od jednoduchého zvedání hlavy až po lezení a používání všech částí těla najednou. Cviky se dělají plynulým a kontrolovaným způsobem. Cviky často napodobují pohybové vzorce dvou až devítiměsíčního dítěte, které jsou základem pro všechny další cílené pohyby, jako jsou například pohyby jemné motoriky. Hodně cviků se provádí vleže na zemi, což pomáhá při rozvoji správného držení hlavy a těla, protože to je základ pro správné držení těla v pozdějším věku. Cvičením se zlepší schopnost používání a rozlišování levé a pravé strany těla, stejně tak i horní a dolní části těla (což je základní předpoklad pro správnou koordinaci). Mezi nejdůležitější principy NVS patří to, že u dětí nejdříve začínáme rozvíjet rovnováhu a kombinujeme inhibici primárních reflexů se zlepšením senzorické integrace, a až později přidáváme další dovednosti. Dalším důležitým principem je to, že NVS využívá přirozený kraniokaudální směr vývoje, to znamená směr od hlavy dolů. Bez toho, abychom správně drželi hlavu, se správně nevyvinou ani další pohybové stereotypy. Cviky se musí dělat v určitém pořadí. Až se všechny děti naučí cviky provádět zcela automaticky, může skupina pokračovat dalšími cviky. Cviky se cvičí co nejpřesněji. Čím jsou ale děti mladší, můžeme cviky provádět dynamičtěji (rychleji). Každý den se (většinou) cvičí jeden cvik na rovnováhu anebo bodymap, pak jeden cvik na primární reflexy vleže na břiše, jeden na zádech a poslední cvik je na zklidnění nebo na posílení integrace senzorických funkcí. Je ale nutné zdůraznit, že tento program trvá 9 –12 měsíců. Každý (školní) den se cvičí cca 10 minut. Pokud se necvičí denně, výsledky nebudou tak uspokojivé. Neuro-vývojová stimulaci poskytují odborníci jako jsou logopedi, speciální pedagogové, pedagogové, psychologové, fyzioterapeuti a další, které absolvovali kurzy u Institutu neuro-vývojové terapie a stimulace. V současné době (2021) absolvovalo kurzy NVS již více než 600 odborníků. Jako garance kvality poskytovaných služeb byla také navíc vytvořena certifikovaná centra NVS. Seznam certifikovaných pracovišť najdete na stránkách www.cortexacademy.cz/certifikovana-pracoviste Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

Primární reflexy by měly být již inhibované, aby se dítě naučilo dobře chodit, běhat, skákat ale i držet lžíci, stavět věž z kostek, nebo další motoricky složitějších dovedností. Přetrvávající primární reflexy mohou způsobit, že dítě i hůře zpracovává smyslovou informaci. Mohu proto být například citlivější na zvuky (bojí se štěkání psů, zvuk vysavače nebo mixéru...), nebo na doteky. Mohou hůře usínat nebo se často budí v noci. Pokud máte podezření, že u dítěte přetrvávají primární reflexy, tak se nejdříve obraťte na dobrého fyzioterapeuta. Zkuste podpořit motorický vývoj například pomocí senzomotorického cvičení. Pokud to nestačí, tak kolem 3-4 let zajděte na Neuro - vývojovou stimulaci.