Výsledky vyhledávání

Pokud máte pocit, že se Vaše dítě nevyvíjí tak, jako je popsáno v tabulkách, nejdříve myslete na to, že každé dítě je originál. Každé dítě se vyvíjí jinak. Nedonošené dítě nebude reagovat stejně jako dítě donošené. Nejprve potřebuje všechnu svou energii na to, aby rostlo. Jeho orgány nejsou ještě plně funkční, a tak je ve vývoji opožděné za svými vrstevníky narozenými v termínu. Proto se u předčasně narozených dětí mluví o korigovaném věku, tedy věk, který by měli, kdyby se narodili v termínu. Pokud se Vaše dítě narodilo např. o měsíc dříve, tak se ten první měsíc „nepočítá“. To, co by mělo dítě umět do tří měsíců, se naučí Vaše dříve narozené dítě do jeho čtvrtého měsíce. Korekce věku se u nedonošených dětí používá dva až tři roky, do té doby většinou své vrstevníky dohoní. Pokud jste si ale všimli nějaké odchylky ve vývoji, určitě je vždy lepší to včas konzultovat s odborníkem. Nejdříve se domluvte s pediatrem. Pediatrie jako obor je zaměřena především preventivně a na aktivní vyhledávání jednotlivých chorob. Pediatr Vás případně pošle na fyzioterapii nebo k jinému specialistovi. Pokud ale pediatr řekne, že je všechno v pořádku, ale vy máte pocit, že to v pořádku není, klidně se domluvte ještě konzultace u fyzioterapeuta, který se specializuje v psychomotorickém vývoji. Vy jako rodič vidíte dítě každý den a znáte ho nejlépe. Věřte své intuici. Pediatr má neuvěřitelně široký záběr, musí znát psychomotorický vývoj, ale i poznat různé kožní potíže, problémy s trávicím, všelijaké nemoci, … Pro fyzioterapeuta se specializací na psychomotorický vývoj je právě vývoj dítěte to, na co se dívá každý den. Pokud i fyzioterapeut řekne, že je vše v pořádku, tak můžete být v klidu. Také Vám může dát návod, tak Vaše dítě zvedat, nosit nebo nabídnout hry k podpoře psychomotorického vývoje. Pokud je to nutné, tak Vám může nabídnout speciální terapie jako je např. Vojtova metoda nebo Bobath koncept.

Na vývoj dítěte musíme nahlížet komplexně. Týká se totiž nejen pohybových schopností, ale všech složek osobnosti, včetně smyslového i duševního vývoje. Proto se také mluví o psychomotorickém vývoji neboli vývoj dítěte po stránce pohybové a psychické. Jde o složitý a ucelený proces, který zahrnuje mnoho složek, jako například hrubou motoriku, kam patří např. otáčení se z bříška na záda, lezení po čtyřech, stavování se a chůze. Dále pak zahrnuje jemnou motoriku, kam patří především práce rukou, manipulace s hračkou atd. Psychomotorický vývoj dítěte zahrnuje taktéž dovednosti sociální, poznávací, mentální, vývoj v oblasti orální (zpracování potravy v pusince, pohyby rtů a řeč) a další. Na rychlosti a kvalitě vývoje psychomotorických dovedností dítěte se podílí mnoho faktorů – genetické a dědičné vlastnosti mohou ovlivnit celkovou sílu, obratnost a všeobecné nadání k tělesné aktivitě. Významnou roli hraje také kultura, dostatek pohybu a celkový životní styl. Většina dětí si osvojuje pohybové dovednosti v dobře předvídatelných fázích označovaných jako vývojové milníky. Každé dítě je jiné a samozřejmě musíme brát v potaz, zda se dítě narodilo předčasně nebo v termínu. Přesto existuje podle amerického pediatra Gesella několik klíčových momentů, co a kdy má dítě umět. Arnold L. Gesell (1880–1961) formuloval některé zákonitosti vývoje dítěte: Ovládání těla postupuje od hlavy k patě (kefalokaudální postup vývoje). Dítě musí tedy umět správně držet hlavičku, aby mohlo zapojit hluboké stabilizační svaly trupu, což je předpokladem pro správné držení těla a koordinaci pohybů. Postup od centra těla k periferii znamená, že pohyby končetin začínají v ramenních a kyčelních kloubech a přecházejí přes zápěstí na prsty. Z toho i vyplývá, že vývoj motoriky postupuje od hrubé k jemné motorice. Loketně - vřetenní směr vývoje naznačuje postup od malíkové strany dlaně k palcové při aktivním úchopu („špetka“), proto malé dítě nejdříve uchopuje věci celou dlaní, a až později může vznikat např. správný úchop tužky. Důležitý ale není jen okamžik, kdy začalo dítě něco dělat, ale hlavně jestli a jak kvalitně proběhla všechna stádia a zda nedošlo k „přeskočení“ některého z nich. ​ Níže je popsaný vývoj dítěte po trimestrech: 1. trimestr (0-3m) 2. trimestr (4-6m) 3. trimestr (7-9m) 4. trimestr (10-12m) První trimestr, miminko od narození do 3 měsíců ​Novorozenec většinu dne prospí. V prvních dvou týdnech po narození dokonce skoro 20 hodin denně. Malé miminko často nemůže být vzhůru déle než hodinu v kuse. Pak začíná být jeho mozek přetížen. Některé děti vysílením usnou, jiné ale paradoxně vypadají čilejší. Jejich mozek je tak přetížen, že už nedokážou usnout (to může být i jeden z důvodů, proč děti často hodně pláčou večer). Při problémech s usínáním lze tedy zkusit je dát spát dříve, než začínají být moc „aktivní“. Přibližně 70% tříměsíčních dětí a 80% osmiměsíčních dětí spí v noci od půlnoci do pěti hodin ráno. ​ Všechny primární (novorozenecké) reflexy jsou dobře vybavitelné. V prvních hodinách po narození začíná novorozenec poprvé přijímat potravu ústy. K tomu je vybaven soustavou reflexů, automatických reakcí, které mu získávání potravy usnadní. K nejdůležitějším patří pátrací a sací reflex. Ucítí-li malý človíček dotyk na tváři, otáčí díky pátracímu reflexu hlavičku směrem k místu dotyku, protože tam očekává prsní bradavku své matky, zdroj potravy. Proto se nedoporučuje hladit tvář dítěte při kojení. Při hodnocení primárních reflexů je důležitá i jejich symetričnost (stejně silná reakce na obou stranách). Dítě reaguje pohybem celého těla na silný sluchový či světelný podnět – Moroův reflex. U novorozence se uplatňují globální vzory při pohybu, kdy postavení hlavy ovlivňuje postavení končetin a trupu, a tím i držení těla (posturu), která je ještě fyziologicky asymetrická. Když dítě leží na zádech, hlavičku automaticky otočí k jedné straně, a na to reagují reflexně i ruce a nohy. Na straně obličeje se ruka a noha natahují, na straně druhé se ruka a noha pokrčují (poloha šermíře). Zdravý novorozenec umí otáčet hlavičku na obě strany. Motorika Svalový tonus je u novorozence fyziologicky vyšší. Během druhého měsíce svalový tonus klesá a objevuje se fyziologická (přirozená) hypotonie (nižší svalový tonus), která mizí až koncem 1. roku. V poloze na zádech je novorozenec ještě nestabilní. Když se podíváte ze hora uvidíte, že neleží rovně ale „do oblouku“. Někdy rotace hlavy způsobí i rotaci trupu, dokonce až přetočení na bok. Při přitažení do sedu padá novorozenci hlavička dozadu. Postupně, během prvních třech měsíců, se miminko naučí získat stabilitu na zádech a přibližně v třech měsících uvidíte, že umí chvilkami zvednout ručičky před obličej a nožičky do vzduchu a přitom již nepadá do strany. Hezky si toho všimnete také když vyměníte miminku plínku. Na začátku, pokaždé co zvednete nožičky, se miminko lekne, hází ručičkami do strany – zaktivuje se primární lekavý, Moroův reflex. Po třech měsících ale zůstane ležet v klidu a žužlá u toho spokojeně ručičky. ​ V poloze na břiše má v začátku nožičky skrčené pod sebou. Zadeček má výše, než je hlava a těžiště je na čele hlavičky. Ojediněle zvedne krátce hlavičku asymetricky nad podložku. Postupně se těžiště posouvá od hlavičky na hrudník, bříško až na symfýzu (stydkou sponu). V třech měsících „pase koníčky“, opírá se o lokte, nožičky jsou již téměř natažené, hlavičku drží s napřímením krční páteře několik minut (nejen do záklonu). Pozor, pokud vaše miminko leží v třech měsících v poloze na břiše tak, že má pěstičky pod hrudníčkem a hlavičku v záklonu. To není správný způsob zvedání! ​ Palec u ruky je na začátku ohnutý v pěsti, v druhém měsíci jsou dlaně již otevřené a v třech měsících vidíme počátky úchopu. Předmět uchopí z malíkové strany ruky. ​ Smysly Novorozenec má překvapivě dobře vyvinuté některé smyslové schopnosti, které byly podrobněji rozpoznány až v nedávné době. Pomáhají mu od prvních dnů života vnímat okolní svět, orientovat se v něm a učit se na něj reagovat. ​ Novorozenec mírně šilhá, otáčí se za světlem, pohyb očí je pouze horizontální. Vidí jen na krátkou vzdálenost a pouze větší (především barevné) předměty v úhlu 45– 60 stupňů (tzn. krátce zafixuje velký předmět v zorné linii), fixace je monokulární střídavě jedním a druhým okem. Zraková ostrost je při narození nízká (cca 20/400). Novorozenec ještě neumí akomodovat (zaostřit na různě vzdálené předměty). Na konci třetího měsíce se objevují i vertikální pohyby očí, akomodace a konvergence je již dokonalejší. Dítě začíná fixovat a sledovat předmět – volně otáčí hlavu za předmětem v úhlu 150 stupňů. Když se matka nakloní nad dítě, krátce s ní naváže zrakový kontakt a usměje se (reaktivní sociální úsměv). ​ Na akustické podněty, podle jejich síly, reaguje mrknutím (akustikofaciální reflex) nebo záškubem celého těla (Moroův reflex – úleková reakce). Novorozené děťátko dobře rozpozná zvuk lidské řeči. Zbystří pozornost, uslyší-li ženský hlas s vyšší frekvencí. Očekává totiž, že se blíží zdroj potravy. Hlubší mužský hlas s nižšími tóny jej naopak spíše uklidní. Hlasitý křik s vysokou frekvencí v něm vyvolá úzkost stejně jako u dospělého člověka. Během prvních týdnů života se novorozenec naučí rozlišit hlas matky (osoby, která mu přináší potravu) od jiných ženských hlasů. ​ Mimo dobře rozvinutého sluchu má novorozenec i dobrý čich a jsou u něho již vyvinuté chuťové preference (dává přednost sladké chuti). Čich mu nejlépe pomáhá orientovat se v okolním prostředí. Novorozenec se odvrací od nepříjemných pachů, zatímco příjemné vůně jej lákají. Již týden po narození rozpozná vůni mateřské prsní bradavky. Bylo zjištěno, že vnímá vůni matky, nikoliv jen vůni mateřského mléka. ​ Sociální dovednosti a řeč V dvou měsících začíná miminko říkat dlouhé samohlásky „ááá, ééé“. Hlavním komunikačním prostředkem je v tomto věku pláč. Dítě se po narození rychle učí, že křik je účinným prostředkem, kterým si zajistí nejen péči a ochranu, ale i pozitivní pozornosti matky. V prvních měsících po narození proto množství pláče narůstá, vrcholu dosahuje u většina dětí kolem druhého měsíce věku. V třech měsících bývá křik už méně častý a výrazně diferencovanější. V třech měsících se děti začínají i hlasitě smát. ​ POZOR NA FALEŠNÉ „ÚSPĚCHY“ Pokud se dítě ve dvou měsících skoro přetočí až na břicho, není to úspěch ale varování. Zde dítě provádí pohyb díky zvýšenému svalovému napětí, takže dítě nejdříve zakloní hlavu, dojde ke zvýšenému napětí zádových svalů většinou jednostranně a tím způsobem je dítě natočeno. To samé platí obráceně. Dítě se v tomto věku z bříška na záda neotáčí, pouze padá. Pokud se snaží za vámi otáčet hlavu, tak jde o záklon hlavy s otočením hlavy na jednu stranu. Hlava je velká a těžká a tak se může převážit a padat zpátky na záda. Dobře si všimněte, jak dítě v poloze na břiše zvedá hlavičku a kde má ručičky. Na začátku má ručičky u hrudníčku, ruce v pěstičkách, hlavičku zvedá jen krátce. Postupně se naučí dát ručičky vice dopředu, oporu má o celé předloktí. Na konci třetího měsíce pak dá ručičky ještě více dopředu tak, že má lokty pod rameny, pěstičky už může uvolnit a záda jsou rovná. Hlava tedy není pouze v záklonu (se zapadlým hrudníčkem) ale v prodloužení páteře. ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM Do šesti týdnů: Pokud drží, při lehu na zádech, hlavičku trvale jen na jedné straně Výrazné zaklánění hlavy Při nestejném pohybu paží, nebo pokud nezvedá kolínka stejně vysoko Když málo pohybuje nožičkami Od šesti do tří měsíců: V poloze na zádech Pokud drží hlavičku převážně na jedné straně Velmi málo zvedá nožičky, nebo jednu nožičku výrazně méně vysoko než druhou V třech měsících není hlavička při pohledu vpřed v přímce osa těla a středu obličeje V poloze na břiše Není schopno zvednout hlavičku Lokte nejsou stejně položené Padá do strany Pěstičky drží i na konci třetího měsíce pod hrudníčkem nebo rameny, nemá lokte pod rameny, uvolněné ručičky. Druhý trimestr, 4.-6. měsíců Dítě se již zajímá o své okolí, které živě sleduje, a reaguje na něj úsměvem či pláčem. Pokud mělo miminko dost času procvičit polohu na břiše, tak od konce dvanáctého týdne postupně zvládá tzv. první vzpřímení, neboli „pase koníčky“. Ve čtvrtém měsíci dochází k výraznému útlumu primárních reflexů mimo reflexní úchop na dolních končetinách. Dítě by již mělo mít otevřené dlaně, aby mohl začít vývoj volného úchopu. ​ Motorika Dítě je na zádech stabilní (těžiště je mezi lopatkami), čile se pohybuje. Hlavičku drží ve střední poloze a spontánně ji otáčí k oběma stranám, Přitom má symetrické postavení končetin (drží je stejně, na rozdíl od novorozenecké asymetrie). Nohy zvedá vysoko nad podložku, chytá je rukama a později je strká i do úst. Hračky uchopuje oběma rukama, v šestém měsíci i ze strany jen jednou rukou z malíkové strany malíčku a sousedními prsty. Do úchopu někdy zapojí i dolní končetiny (např. při pití u lahve na zádech). Začíná si hrát s rukama, objevuje se koordinace oko – ruka – ústa. Ruce si dává do středu zorného pole. Dítě si začíná dávat hračky do úst a přendává si je z ruky do ruky, za kontroly zraku. Při přitažení do sedu (tzv. trakční test, který používají pediatři, nemusíte to cvičit!) začíná hlavičku držet v ose trupu, pak mu ale opakovaně padá dopředu. Na konci čtvrtého měsíce mu hlavička padá dozadu již jen mírně. V pátém měsíci se začíná otáčet ze zad na bříško. Dítě se v šesti měsících začíná samo přitahovat do sedu, přičemž současně dochází k předklonu hlavy i trupu a pokrčuje nožičky (tzv. klubíčko). Samo se dítě ale ještě neposadí. Pokud dítě posadíme bez opory, sedne si v předklonu, v tzv. „žabí pozici“. Převrací se ze zad na bok a postupně i na bříško. Dítě proto pasivně neposazujeme! ​ Dítě již „pase koníčky“ – tzn. hlavička je mimo opěrnou bázi symetricky vzpřímená v ose těla v úhlu cca 45–50° nad podložkou, dítě ji udrží již dlouho zdviženou, volně s ní otáčí za směrem motivace (zvuk chrastítka, apod.). Vzpřímení trupu dosahuje mezi lopatky, dítě je opřené o celé předloktí včetně loktů a má pootevřené až otevřené dlaně. Při této poloze musí být dítě stabilní (nepadá zpátky na záda). Tato poloha je velmi důležitá pro další správný vývoj vzpřimování. V šesti měsících se naučí přemístit těžiště do strany na jeden loket a uvolnit druhou ruku k úchopu (tzn., že hlava s uchopující rukou jsou tak mimo opěrnou bázi). Na konci šestého měsíce dítě umí dostat se do „vyššího vzporu“, což znamená, že se vzepře o natažené horní končetiny s otevřenými dlaněmi a vzpřímenou hlavou. Dále se opře o stehna, takže těžiště se dále posouvá směrem dolů. ​ Velké předměty bere šestiměsíční dítě do dlaně dlaňovým úchopem, tzn. celou rukou, čtyřmi prsty, bez opozice palce. Opozice palce (směrem do dlaně) se začne zapojovat do úchopu postupně. Dítě uchopí hračku již i přes střední linii těla. Tluče hračkou o podložku. ​ Smysly Dítě zpozoruje menší předmět v zorném poli v úhlu 180 stupňů. Lépe vnímá barvy, přednost dává červené barvě, což má zároveň aktivační vliv na řadu mozkových center a stimuluje vývoj. Pohybující se optické vjemy mohou šestiměsíční dítě upoutat již na několik minut bez toho, aby se projevila výraznější únava očních svalů. Fixace je již binokulární. Do šestého měsíce je ještě normální, že oči občas střídavě šilhají dovnitř. Pokud to však přetrvává i po šestém měsíci, měl by dítě vyšetřit oftalmolog. Dítě svoji pozornost upírá stále více na zvukové vjemy, reaguje i na tiché zvuky. ​ Sociální dovednosti a řeč Usmívá se na obraz v zrcadle. Dítě si začíná broukat (hrdelní hlásky) a houkat (a-a-a, e-e-e). Postupně nesrozumitelně žvatlá „vlastní řeč“, který slouží k aktivaci sluchových a řečových center. Hlasem dokáže již dobře vyjádřit svoje pocity; i svoji nespokojenost dává najevo jinak než pláčem. Dítě začíná rozlišovat cizí osoby, ze kterých má strach. ​ POZOR NA FALEŠNÉ "ÚSPĚCHY" Nedávejte děti do chodítek nebo skákadel. Často se stává, že pokud dáváte děti do chodítka v době, co samostatně ještě neleze ani samostatně nechodí, začne dítě chodit po špičkách Tyto děti mají hodně často problémy ve škole při čtení a psaní, typická je často hyperaktivita. Obecně chodítka a skákadla nejsou vhodná, protože svalový korzet trupu ještě není na takovou zátěž připraven. ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM Pokud vidíte, že dítě pohybuje jednu rukou výrazně méně nebo si chytá prsty pouze jedné nohy Pokud se přetáčí pouze na jednu stranu Pokud se neopře postupně o natažené paže Třetí trimestr, 7.- 9. měsíc Sedmiměsíční dítě se již otáčí z bříška na záda a osahává si zvednuté nožky. Také si hraje s dvěmi hračkami najednou. Postupně se začíná aktivně plazit a zbývá jen krůček k lezení po čtyřech. ​ Motorika V sedmém měsíci si dítě hraje s nohama, někdy je dává i do pusy (koordinace ruka – noha – ústa – oko) a začíná být jisté v poloze na boku. Na bříšku dělá dítě „letadlo“, tzn. že zvedá ručičky, hlavičku i nohy nahoru. Točí se kolem vlastní osy dokola, později válí sudy – koordinovaně se otáčí z polohy na bříšku do polohy na záda přes jistou polohu na boku, potom dále pokračuje v otáčení přes druhý bok opět na bříško. ​ Začíná se plazit – zpočátku dozadu, až později dopředu se střídáním horních a dolních končetin. Postupně se dostává do polohy na čtyřech, ve které se houpe (po dobu 2–3 týdnů). Z polohy na čtyřech se už může začít pokoušet o šikmý sed. Při posazení se v sedu udrží (pasivní sed), ale samo se neposadí. Dítě se začíná samo posazovat přes šikmý sed přibližně v osmém měsíci. Dítě již udrží váhu těla, pokud je drženo za obě ruce. V devátém měsíci dítě v poloze na zádech dlouho nevydrží, hned se otáčí na bříško, dostává se na čtyři, posazuje se a snaží se vytáhnout do stoje. Dítě se samo posadí, sed je již jistý. Umí uvolnit ručičky k jiné činnosti než opěrné. Sed je možný několika způsoby: z polohy na čtyřech přesunutím těžiště dozadu nebo přes šikmý sed, z polohy na bříšku, ze stoje (tento sed je většinou ještě nestabilní) a nejvyzrálejším způsobem je samostatné posazování z polohy na zádech. Dle způsobu vlastního sedu se rozlišuje sed šikmý, překážkový, sed na patách, sed „turecký“ a přímý sed. V osmi měsících vydrží vsedě asi 10 minut. Lezení je již jisté a koordinované (opřené o dlaně, kolena a nárty, při lezení diferencuje končetiny křížem). V osmém měsíci se dítě umí u opory dostat do vzpřímeného kleku. Udrží se ve stoji, pokud se drží např. ohrádky. ​ Jemná motorika Výrazně se zdokonaluje úchop a posouvá se k palci. Dítě se začíná zajímat o detaily a malé předměty. Po kuličce sahá již přímo. Cíleně uchopí předmět nahoře nad hlavou, kdy musí provést vzpažení ručičky. V osmém měsíci již rádo manipuluje s předměty, dává je do sebe a na hromadu, hází s nimi. Cíleně ještě předměty položit neumí. Sbírá drobečky z koberce, uchopí kuličku, tluče kostkami o sebe, vyjme kostku z hrníčku. Samo si drží láhev, umí uchopit rohlík či sušenku a začíná je jíst. V devátém měsíci začíná dítě uchopovat drobné předměty palcem a ukazováčkem, kdy palec je v opozici – tzv. spodní klešťový úchop. Zkoumá prostor a aktivně a cíleně pouští předměty z ruky (vyhazuje hračky, vytahuje předměty ze zásuvek, apod.). Předměty si bere již pouze jednou rukou. ​ Sociální dovednosti a řeč Dítě vyslovuje slabiky, začíná je již zdvojovat. V osmém měsíci dítě opakuje a zdvojuje slabiky („tá-ta“, „bá-ba“, „má-ma“, atd.), napodobuje zvuky (kašel apod.) a gesta. Začíná rozumět řeči – otočí se na zavolání jménem. Má již bohatou mimiku. Začíná období první separace, tzn., že se začíná na krátkou dobu vzdalovat od matky při lezení či chůzi a po chvíli se navrací zpět. Současně prožívá strach, když matku nevidí nebo neslyší. V tomto období má dítě výraznou fixaci na matku nebo pečující osobu a už není tak přátelské k cizím lidem. Dítě se začíná učit, že mnohé věci existují, i když je v dané chvíli nemůže vidět. Tak začíná sledovat věc, která spadla. Většinou ji na chvilku ztratí z očí, ale pak předkloní hlavu a trup a hledá ji na zemi. Začíná si také uvědomovat funkce některých předmětů, jako například že se hřebenem češou vlasy nebo že stránky knížky se otáčejí. V devátém měsíci se může objevit již první slovo s významem. Rozumí spojení a na výzvu provede první dětské hříčky (např. „paci-paci“, „papá“, apod.). Samo jí sušenku nebo rohlík. POZOR NA FALEŠNÉ "ÚSPĚCHY" Pokud dítě chodí v deseti měsících, je to pro nás varování. S velkou pravděpodobností přeskočilo nějaké vývojové fáze. Nejčastěji je to fáze lezení. Pokud má dítě ještě velký symetrický tonický šíjový reflex nebo tonický labyrintový reflex, nemůže dítě dobře provést střídavé pohyby rukama a nohama. Proto je něj jednodušší si stoupnout a malými krůčky chodit (není nutné tak velký pohyb v kyčlích a kolenou, ruce jsou předpažené, nehýbou se). Dávejte pozor na to, jak dítě leze. Dítě by mělo lézt koordinovaně, ve zkříženém modelu (pravá ruka a levé koleno, levá ruka a pravé koleno), s rukama a kolínky v šíři ramen, se špičkami nohou mírně stočenými k sobě. Pokud mají děti příliš nízké svalové napětí a slabé bříško (z důvodu přetrvávajícího primárního reflexu nebo jiné), lezou prohnuté v zádech s vystrčeným zadečkem, s rukama a nohama v široké bázi a se špičkami nohou vytočenými ven. Někde se objevuje i homologní (jednostranný) model pohybu, tzn. pravá ruka a koleno, a pak levá ruka a koleno. Pozor na W - sed. Děti s nižším svalovým tonem, opožděnou hrubou motorikou nebo slabým bříškem si rády sednou tak, že mají zadeček mezi patami (kdybyste se podívali z hora, nohy "kreslí" velké písmeno W), s postavením chodidel špičkami ven a patami dovnitř. . Tímto vytváří širší bázi a jsou tak stabilnější. Na druhou stranu ale nemá trup dost volnosti pohybu. Dítě má menší rotaci v trupu, nedosahuje přes střed těla, což následně ovlivňuje spolupráci mozkových hemisfér. Děti s normálním svalovým napětím sedí na patách se špičkami dovnitř. Pokud vidíte neoptimální lezení nebo sed, neváhejte to zkonzultovat s fyzioterapeutem. ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM Pokud si nechytá obě nohy (vždy jen jednu, nebo vůbec) Pokud po přetočení spodní ruka zůstává pod tělem Pokud se pořád plazí pouze přitahováním jedné ruky, nebo krčí stále stejnou nohu (tzn. přitahuje se vždy jen např. pravou nebo vždy jen levou rukou). Pokud dítě přitáhne trup jednou rukou, která pravidelně střídá s druhou rukou, tak se jedná o "plížení (tulenění), což je v pořádku. U zdravého dítěte toto období tulenění trvá ale jen krátce. Pokud při plazení se přitahuje oběma rukama současně, nohy jsou natažené Jakmile se dostane „na čtyři“, stále padá na stejnou stranu Čtvrtý trimestr, 10.-12. měsíc Od desátého měsíce dítěte se vývoj trošku zpomalí. Tělo se začíná fyzicky a psychicky připravovat na první krůčky a samotnou chůzi. Důležité pro rodiče v tomto období je, odstranit z dosahu dítěte veškeré nebezpečné předměty, kterými by si dítě mohlo ublížit. Z kojence se již brzo stane batole. Roční dítě je velmi samostatné, prozkoumává okolní svět, je zvídavé a velice rádo pomáhá a uklízí. Dítě objevuje svět, mnohokrát se stane, že spadne, uhodí se a v takovém případě by tady měla být náruč rodičů, která dítě obejme, ukonejší, pofouká bolístku, aby dítě mohlo jít znovu objevovat a vědět, že když se něco stane, má možnost se jít vyplakat. Motorika Dítě se postaví u nábytku a začíná kolem něj chodit pomocí úkroků s držením za obě ruce a našlapováním na plná chodidla. Střídá sed s lezením. Dítě postupně stojí s oporou na celé plošce nohy, ve stoji uvolňuje jednu paži i k jiné než opěrné činnosti. Je čím dál obratnější a rychle leze po schodech, na nábytek apod. Sed je pevný s vyrovnanou bederní páteří. Objevují se první samostatné kroky (většinou mezi 12. – 15. měsíc, do 18.m je to v normě). Jedná se o primitivní nezralou chůzi (1. typ): horní končetiny mají balanční funkci, nedochází ke švihu nohy při nakročení, pouze k pokrčení v kyčelním a kolenním kloubu, špičky chodidel lehce směřují k sobě, nášlap je na plná chodidla. Při chůzi nejsou souhyby končetin. Kroky jsou krátké (kratší než délka chodidla). Chůze není stabilní, časté jsou pády. Dřep svede dítě na plných chodidlech, kdy těžiště je na patách a zevním okraji nohy. ​ Jemná motorika Dítě již dokáže samo jíst lžičkou a napít se z hrnku. Uchopí kuličku opozicí palce a ukazováku a spontánně ji pouští. Umí dát kuličku do hrníčku. Mění se tak definitivně funkce horní končetiny z oporné na úchopovou. Sociální dovednosti a řeč V desátém měsíci pronese již jedno až dvě významová slova, žargon (slabiky s výraznou intonací). Rozumí jednoduchým pokynům a na výzvu provede pohyb. Na výzvu „dej mi“ sice předmět podá, ale nepustí. Vloží kostku do hrníčku, ale nepustí. Smích začíná být čím dál tím více slyšet. Děti začínají chápat legraci a zábavu. Svou radost projevují úsměvem, vřískáním nebo hlasitým hrdelním smíchem. Učí se dětské hříčky („paci paci“, „pá-pá“, „tik-ťak“, apod.), odkryje „schovanou“ hračku. Pije z hrnku s matčinou pomocí. Začíná spolupracovat při oblékání (zvedá nohy, paže). Na prvním roce používá dvě či více smysluplných slov. Rozumí jednoduchým příkazům a otázkám (očima vyhledá věci podle jména, na výzvu „dej mi“ podá předmět a pustí ho z ruky, apod.), reaguje na oslovení, umí dětské hříčky. Ukáže své přání, začíná být schopno zapojit se do kooperativní hry (např. s míčem, apod.). Má zájem o obrázky v knížkách. Dítě dává pusinky, stydí se. Své přání ale vyjadřuje gesty. Chová panenku nebo plyšové zvířátko. Z vývojového hlediska hovoříme do jednoho roku o fyziologické nemluvnosti. Do tří let je prodloužená fyziologická nemluvnost (širší norma), takže do té doby ještě nemusíme podléhat obavám, když dítě ještě nemluví (pokud vydává alespoň zvuky, reaguje na výzvy). Pokud dítě nemá poruchu zraku, sluchu, řečových orgánů, intelektu a má dobrou stimulaci v rodině, může jít o pozvolnější dozrávání a postupem času „skluz“ dožene. ​ ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM Pokud dítě neleze Pokud dítě přeskočí fáze lezení a hned se staví na nohy Pokud je lezení nepravidelné, ne křížovým vzorcem Pokud se z lezení nepřetočí do sedu Pokud vstává stále pomocí přitažení za ruku a nakročením stejné nohy, druhou pouze přitahuje Pokud nedokáže vzpřímený klek na obou kolenou ​ Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. ​ Hlavní použité zdroje Hudák, Radovan; Volný Ondřej; Kachlík David (2019). Memorix anatomie. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-420-0 Volemanová, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0 Langmeier, Josef; Krejčířová, Dana (2006). Vývojová psychologie, 2. aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1284-0 Velemínský, Miloš (2017). Dítě od početí do puberty. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-148-3 Kleplová, Věra; Pilná, Dobromila (2007).Našemu sluníčku. Praha: Anag. ISBN 978-80-7263-357-9

Primární reflexy pomáhají dítěti při procesu porodu a mají životně důležitou funkci v prvních týdnech života. Proto se hned po porodu vyšetří dítě na přítomnost všech primárních reflexů. Pokud primární reflexy nejsou dobře vyvinuté, může to znamenat neoptimální vývoj mozku. Mozek novorozence váží přibližně 400 gramů a je ještě nezralý, obsahuje ale již téměř všechny nervové buňky, které bude potřebovat po zbytek života. Tyto nervové buňky ale nejsou ještě mezi sebou dobře propojené. Proto máme na začátku aktivní primární reflexy, které "sídlí" v nižších etážích mozku (které jsou již "hotové"). Malé miminko je doslova bombardováno nepřeberným množstvím stimulů, který jeho mozek ještě nedokáže dobře zpracovat. Primární reflexy pomáhají na tyto stimuly adekvátně reagovat. Motorický (pohybový) vývoj dítěte také souvisí s aktivitou primárních reflexů. Miminko reaguje na stimuly a interakce s okolím primárními reflexy, které stimulují vytváření propojení v mozku, diferenciaci nervových buněk, a hlavně propojení k vyšším mozkovým centrům, která následně přeberou celkové řízení těla. Pohyby vyvolané primárními reflexy tedy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat, aby se mozek mohl vyvíjet neurologicky správným způsobem. I motorický vývoj neproběhne správně, pokud primární reflexy přetrvávají déle než je normální. Je pak pro děti těžké začít se plazit nebo lézt, případně se otáčejí špatným způsobem (např. velkým záklonem hlavy). Proto primární reflexy postupně slábnou. Vývoj držení těla a pohybových funkcí je v podstatě zrcadlem vývoje mozku. Zlepšení ovládání pohybu je ukazatelem posilujících se propojení mezi mozkem a tělem i v mozku samotném.

Pomoc může dítě potřebovat z důvodu nepřipravenosti žáka na školu (odlišné životní podmínky a odlišný kulturní prostředí ze kterého žák vstupuje do vzdělávání), z důvodu nepříznivého aktuálního zdravotního stavu, zdravotního postižení, mimořádného nadání nebo například kvůli poruchám učení. Specifické poruchy učení (SPU) se nejčastěji objeví až na určitém stupni vývoji dítěte, zpravidla po nástupu do 1. ročníku základní školy. U dítěte se mohou začít projevovat pro okolí nepochopitelné problémy při zvládání čtení, psaní, počítání (i když má k tomu dobré podmínky, ve škole i inteligenčně). V dnešní době ale již víme, že už v předškolním věku lze podchytit „rizikové“ děti a cíleně je stimulovat, aby jejich potíže byly co nejdříve alespoň částečně upraveny. V rámci edukačního a výchovného procesu jsou na základě zákona č. 46/2019 Sb., kterým se pozměňuje zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání za děti, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami považovány osoby, které „k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebují poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením“. Již se nepoužívá rozdělení na osoby se zdravotním postižením, se zdravotním znevýhodněním a osoby mimořádně nadané. Podpůrná opatření podle odstavce 2 školského zákona se nyní člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti, bez ohledu na příčinu, je třeba respektovat hlavně specifika žáka (školský zákon č. 561/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Podpůrná opatření představují podporu pro práci pedagoga se žákem, kdy jeho vzdělávání v různé míře vyžaduje upravit průběh jeho vzdělávání. Podpůrnými opatřenými se rozumí využívání speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně-pedagogické péče, poskytování pedagogických a psychologických služeb, souběžné působení dvou pedagogických pracovníků ve třídě, zajištění služeb asistenta pedagoga a poskytnutí individuální podpory při výuce. Podpůrná opatření se podle rozsahu obsahu člení do I. – V. stupně. I. Stupeň podpůrných opatření vždy navrhuje a poskytuje škola. Jedna z možností je například zvýšená individualizace v práci se žákem. Pokud je třeba, aby se na úpravách vzdělávání žáka domluvilo více pedagogů, pak je vhodné vytvářet Plán pedagogické podpory. Plán stručně popisuje, kde má žák problémy, co se v postupech práce změní a jak se to promítne do metod práce, organizace vzdělávání žáka i jeho hodnocení. Popis má být stručný, je záznamem pro pedagoga/y jak s žákem pracuje/jí, a s jakým úspěchem. Pokud zvolené úpravy v práci se žákem nepovedou ani po 3 měsících k očekávané změně, obtíže žáka budou pokračovat, nebo se budou ještě zhoršovat, pak vysílá škola zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka do školského poradenského zařízení (PPP nebo SPC). II. - V. stupeň navrhuje a metodicky provází v jeho naplňování školské poradenské zařízení. Na základě vyhodnocení všech podkladů, se kterými žák do PPP nebo SPC přichází (Plán pedagogické podpory, vyšetření lékařů a klinických odborníků, vyšetření z jiných školských poradenských zařízení atd.). Dojde k vyšetření žáka za účelem posouzení jeho speciálních vzdělávacích potřeb. Po vyšetření a vyhodnocení všech souvislostí školské poradenské zařízení vydává škole "Doporučení ke vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami", které obsahuje závěry z vyšetření žáka a doporučovaná podpůrná opatření. Podpůrná opatření spočívají v: úpravě metod a forem vzdělávání žáka podpoře školním poradenským pracovištěm úpravě obsahu vzdělávání a případně v úpravě výstupů ze vzdělávání u žáků, kde je tato úprava možná a nezbytná organizaci vzdělávání (organizace výuky, volnočasových aktivit, prostorového uspořádání, práce s délkou vyučovací hodiny, délka přestávky, počet žáků ve třídě nebo skupině…) sestavení individuálního vzdělávacího plánu (IVP) personální podpoře pro práci pedagoga – asistent pedagoga, další pedagogický pracovník, školní psycholog/školní speciální pedagog podpoře pro žáka – tlumočník do českého znakového jazyka, přepisovatel pro neslyšící, průvodce pro orientaci v prostoru, osobní asistent nebo přítomnost další osoby metodické podpoře v intenzivní podobě ze strany školského poradenského zařízení po dobu 6 měsíců v případech, kdy škola vzdělává žáka, jehož vzdělávání a nastavení podpůrných opatření vyžaduje těsnou spolupráci s odborníky školského poradenského zařízení. Podpora pedagogické práce a současně posílení vzdělávání žáků zahrnuje intervence, které směřují často k reedukaci prostřednictvím předmětu speciálně pedagogické péče nebo intervence pedagogické, které zahrnují posílení výuky v předmětech, kde je třeba podpořit výuku žáka nebo přípravu na ní (včetně domácí přípravy). Podpůrná opatření zahrnují také požadavek na stavební úpravy prostor, kde se žák vzdělává. Podpůrná opatření mají tzv. normovanou finanční náročnost, která představuje objem finančních prostředků, které se na opatření poskytuje. Činnost a členění školských poradenských zařízení je upravena podle vyhlášky 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních a její novelou č. 197/2016 Sb.. Školská poradenská zařízení poskytují poradenské služby prostřednictvím pedagogických pracovníků a sociálních pracovníků. K naplnění vzdělávacích potřeb žáka spolupracují školská poradenská zařízení při poskytování poradenských služeb s dalšími odborníky. Školská poradenská zařízení zahrnují dva typy, a to: Pedagogicko-psychologická poradna (PPP). Poradna poskytuje služby pedagogicko-psychologického a speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou a speciálně pedagogickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků. Činnost poradny se uskutečňuje ambulantně na pracovišti poradny a návštěvami zaměstnanců ve školách a školských zařízeních. V poradně se provádí psychologická a speciálně pedagogická vyšetření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a pro žáky mimořádně nadané. Na základě toho je vydána zpráva a doporučení s návrhy podpůrných opatření pro žáka. Poradna poskytuje žákům i přímou speciálně pedagogickou a psychologickou intervenci, a zákonným zástupcům žáka informační, konzultační, poradenskou a metodickou podporu. Dále prostřednictvím metodika prevence zajišťuje prevenci rizikového chování, realizaci preventivních opatření a koordinaci školních metodiků prevence. Speciálně pedagogické centrum (SPC) poskytuje poradenské služby zejména při výchově a vzdělávání žáků s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, vadami řeči, souběžným postižením více vadami nebo autismem. Jedno centrum poskytuje poradenské služby v rozsahu odpovídajícím jednomu nebo více druhům znevýhodnění. Žákům škol zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona a školských zařízení jsou poradenské služby centra poskytovány pouze v rámci diagnostické péče. Centrum poskytuje žákům přímé speciálně pedagogické a psychologické intervence, jen nemůže-li tyto služby zajistit škola nebo školské zařízení, kde je žák zařazen. Dále se činnost centra uskutečňuje ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických pracovníků centra ve školách a školských zařízeních, případně v rodinách nebo v zařízeních pečujících o žáky. Se změnami ve společnosti se prohlubuje snaha po integraci a inkluzi dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do škol, školských zařízení a do společnosti. Podle Bartoňové (2018) trpí poruchami učení asi 3-4 % dětí školního věku a mládeže. Dále Bartoňová (2018) píše, že speciálně - pedagogickou péči potřebují asi 4 % dětské populace. Velký důraz se tedy klade na včasnou diagnostiku a zajištění reedukační péče a podpory, a to především z důvodu možného negativního vlivu na další vzdělávací a profesní dráhu těchto jedinců. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. Hlavní zdroje: BARTOŇOVÁ, Miroslava. 2018. Specifické poruchy učení. Brno : Paido, 2018. 978-80-7315-266-6. BARTOŇOVÁ, Miroslava; VÍTKOVÁ, Marie. 2016. Strategie vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v inkluzivním prostředí základní školy. Brno : Paido, 2016. 978-80-7315-255-0. INKLUZE. Inkluze v praxi. Inkluze, podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi. [Online] Národní pedagogický institut České republiky. [Citace: 1. 5 2020.] inkluzevpraxi.cz. MICHALÍK, Jan; MONČEK, Jindřich; BASLEROVÁ, Pavlína. 2020. STUPNĚ PODPŮRNÝCH OPATŘENÍ. Katalog podpůrných opatření. [Online] Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. [Citace: 1. 5 2020.] http://katalogpo.upol.cz. NÚPV. 2020. PODPŮRNÁ OPATŘENÍ. Národní ústav pro vzdělávání. [Online] NPI ČR, 2020. [Citace: 1. 5 2020.] http://www.nuv.cz/t/podpurna-opatreni. Vyhláška 27/2016. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. ve znění účinném od 1.1.2020. 2016. Vyhláška č. 72/2005 Sb. - Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Vývoj motoriky a dynamika vývoje jsou v raném dětství vynikajícím ukazatelem správného vývoje nervové soustavy. Pokud jsou viditelné odchylky v psychomotorickém vývoji dítěte, primární reflexy pravděpodobně přetrvávají. Rizikové období má rozsah od embryonální fáze vývoje dítěte do konce prvního roku. 1) Během embryonální fáze až do třetího trimestru těhotenství jsou to faktory hlavně ze strany matky. Její zdraví, výživa, jestli měla dost pohybu nebo jestli neměla stres během těhotenství. 2) Komplikace během porodu mohou také ovlivnit vývoj primárních reflexů. Sem řadíme například hrozící hypoxii, porod kleštěmi, zvonem (vakuumextrakce) nebo císařským řezem. Důvodem komplikací při porodu mohou být nedokonale vyvinuté primární reflexy. Primární reflexy mají velký vliv na porodní mechanismus a na způsob, jakým plod prochází porodními cestami. Důvody, proč primární reflexy nejsou dobře vyvinuté do konce fyziologického těhotenství musíme hledat v embryonální a fetální fázi vývoje. 3) V prvním roce života představují rizikové faktory přetrvání primárních reflexů hlavně různé nemoci, problémy s krmením (kvůli zdravotním komplikacím, nevyvinutému hledacímu a sacímu reflexu) a stres. Odchylky v psychomotorickém vývoji nás mohou upozornit na abnormální vývoj primárních reflexů. Příznaky abnormálního reflexního vývoje mohou být například: - opožděný motorický vývoj (pasení koníčků, pozdější nebo přeskočená nějaké fáze, např. plazení nebo lezení) - pokud dítě ztuhne, když jej vezmete do náruče - špatné sání - vyskytující se vyšší nebo nižší svalový tonus - nelibost při převlékání, při koupání apod. 4) Málo přirozeného pohybu může také ovlivnit vývoj primárních reflexů. Aktivita primárních reflexů v prvních měsících života dítěte a psychomotorický vývoj jde ruku v ruce. Primární reflexní aktivita pomáhá rozvíjet nervová spojení v CNS. Dítě se tak naučí nové dovednosti, čímž je pak daný reflex inhibován vyššími mozkovými centry. Pak může dítě pokročit ve vývoji o další krok dále. Pokud dítě nemá dostatek možností „hrát si“ se svým tělem, primární reflexy nebudou aktivovány natolik, aby se vyvíjela nervová spojení v CNS. Důsledkem toho nemohou vyšší mozková centra primární reflex potlačit.

Dyslexie je specifická porucha čtení, buď vrozená nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější formu specifické vývojové poruchy učení (SPU), která se projevuje nesnázemi při učení se číst. Termín poprvé použil v roce 1887 německý oftalmolog dr. Rudolf Berlin. Dyslexie postihuje i děti s nadprůměrnou inteligencí. Je charakterizována obtížemi se správným a/nebo plynulým rozpoznáváním slova, špatným pravopisem a dekódovacími schopnostmi. Tyto obtíže jsou typickým následkem deficitu ve fonologické (hláskové) složce jazyka. Dítě čte pomalu nebo naopak čte rychle, zbrkle s mnoha chybami, slova si domýšlí, zaměňuje písmena, hlavně ty tvarově podobná (b-d-p). Přeříkává si potichu písmena a teprve potom vyslovuje slovo nahlas. Někdy není schopno sledovat očima souvisle řádek nebo přecházet plynule z řádku na řádek. Vázne porozumění textu - dítě se natolik soustředí na proces čtení, že mu uniká smysl přečteného. Někteří odborníci se domnívají, že dyslexie je problém rozpoznat a pochopit jakékoli symboly, které používáme. Proto mají lidé s dyslexií často i problémy s matematikou, čtením mapy a (dopravního) značení. Mnoho vědeckých studií ukázalo, že některé děti s dyslexií mají poruchy ve více oblastech vizuálního systému (Stein, Walsh, 1997) a že zpracování sluchového signálu v temporální oblasti mozku může být narušeno (Witton et al., 1998). Kromě toho, často vidíme u dětí s dyslexií horší motorické schopnosti a horší rovnováhu, což by ukazovalo na dysfunkci cerebellu (mozečku) (Fawcett, Nicolson, Dean, 1996). MRI vyšetření ukázalo abnormální aktivitu a morfologii (tvar) řady oblastí mozku včetně cerebellum u dospělých s dyslexií. Projevy dyslexie v mateřské škole Záměny hlásek (s-l, r-l, p-b), vynechávání hlásek, části slov Používání slov v nesprávném významu Špatná paměť v užívání běžných slov Špatné tvoření rýmu Neschopnost určit první a poslední hlásku ve slově Neschopnost zapamatovat si básničku Obtíže s opisem nebo obkreslení Poruchy krátkodobé paměti, pozornosti, zručnosti, nemotornost při oblékání, zavazování tkaniček Neschopnost rozeznat pravou a levou stranu Obtíže opakovat rytmus Projevy dyslexie na základní škole Nadměrné vynaložené energie, času při školní práci Často a rychle se unaví Pomalý výkon Chybovost Přeskakování slov a řádků Záměna písmen (p-b-d, g-q, e-a) a hlásek Je pro ně obtížné naučit se abecedu, tabulky, dny v týdnu, měsíce Často zaměňují pravou a levou stranu Problémy s vyjadřováním (chudý slovník) Potíže v oblasti gramatiky Obtíže naučit se cizí jazyk Problémy s pozorností a koncentrací Problémy psychické - uzavření do sebe, deprese, agrese Zdroj: Navrátilová D., 2009 Dysortografie je specifická porucha pravopisu a vyskytuje se velice často ve spojení s dyslexií. Tato porucha nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se tzv. specifických dysortografických jevů: vynechávky, záměny tvarově podobných písmen v písemné podobě, zkomoleniny, chyby z artikulační neobratnosti, nesprávné umístění nebo vynechané vyznačení délek samohlásek, chyby v měkčení. Negativně ovlivňuje také proces aplikace gramatického učiva. I po reedukaci sice dělá chyb méně ale potřebuje i tak více času než ostatní žáci. V časově limitovaných úkolech (diktáty, písemky v jakémkoliv předmětu) se dysortografické chyby mohou znovu objevovat a přibývají chyby i v jevech, které se dítě osvojilo a umí je ústně bez obtíží a správně zdůvodnit (Bartoňová, 2018) Projevy dysortografie v základní škole Nezvládá krátké limitované úkoly, zejména psaní diktátů a desetiminutovky Obtíže se manifestují i při výuce cizího jazyka Daleko obtížněji rozlišuje některé grafické symboly Při psaní písmen žák často zaměňuje pořadí. Zdroj: Bartošová M. 2018 Specifické poruchy učení Primární reflexy a dyslexie Přetrvávající primární reflexy mohou způsobit symptomy dyslexie a dysortografie a to hlavně Asymetrický tonický šíjový reflex, Tonický labyrintový reflex a Moroův reflex. Přetrvávající asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR): brání ve vývoji plynulých pohybů očí, které jsou nezbytné pro čtení. Děti s přetrvávajícím ATŠR reflexem mohou přečíst první (levou) část stránky, ale často neumí „přenést“ oči přes střední čáru tak, aby přečetli i pravou část stránky (většinou musí otočit hlavu místo toho, aby pohybovali jen očima). brání ve spolupráci očí, dítě pak může vidět všechno rozostřeně nebo dvakrát vedle sebe. Děti to většinou jako problém nevnímají, protože jsou na špatné vidění zvyklé, pro ně je to normální. brání ve správném vývoji spojení mezi oběma hemisférami mozku, takže jak dominance, tak i specializace mozkových center se nemůže optimálně vyvíjet. Spojení mezi oběma hemisférami, kterému se říká corpus callosum, se vytváří až do šestého nebo až do sedmi a půl roku věku dítěte. Proto je normální, že mladší děti otáčí písmenka i čísla. Až po 8. roku věku dítěte se otáčení písmen a čísel považuje za symptom dyslexie. pokud ATŠR přetrvává, rovnovážné ústrojí je často méně vyvinuté a pokud přetrvává ATŠR tak má dítě často i horší rovnováhu a koordinaci pohybů, zvláště koordinaci ruka - oko. V roce 2006 McPhillips zkoumal v Severním Irsku 739 dětí ve věku sedm až devět let. Výsledky výzkumu ukázaly, že děti s potížemi se čtením (buď s diagnózou dyslexie i bez) měly častěji přetrvávající ATŠR než ostatní děti. Přetrvávající tonický labyrintový reflex (TLR): zhoršuje prostorové vnímání a dítě pak špatně odhaduje vzdálenosti. Špatné schopnosti orientovat se v prostoru často způsobují to, že dítě stojí v „soukromém“ prostoru ostatních dětí (např. chodí těsně před nohama ostatních, stojí příliš blízko) způsobuje horší cit pro pravou a levou stranu, což způsobuje nešikovnost, dítě špatně pochopí třídimenzionální obrazy a „zrcadlení“ obrazů Moroův reflex: způsobuje problémy se soustředěním pozorností vizuální stres Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. Použité zdroje: FAWCETT, Angela J.; NICOLSON, Roderick I.; DEAN, Paul. Impaired performance of children with dyslexia on a range of cerebellar tasks. Annals of Dyslexia, 1996, 46.1: 259-283. NAVRÁTILOVÁ D., 2009, Obecné projevy dyslexie v mateřské, základní a střední škole STEIN, John; WALSH, Vincent. To see but not to read; the magnocellular theory of dyslexia. Trends in neurosciences, 1997, 20.4: 147-152. VOLEMANOVÁ, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0 WITTON, C., et al. Sensitivity to dynamic auditory and visual stimuli predicts nonword reading ability in both dyslexic and normal readers. Current biology, 1998, 8.14: 791-797.

Symptomy vizuálního stresu jsou časté u dětí i dospělých, kteří mají problémy se čtením, dyslexií, dyskalkulií, dysgrafií, dyspraxií, ADD a ADHD, autismem, epilepsií, migrénami a trpí poruchami spolupráce očí (binokulárního vidění). Vizuální stres je častý symptom Moroova reflexu. Nejčastější příznaky vizuálního stresu jsou bolesti hlavy, bolesti očí (pálení, svědění, rudé oči, slzení…), pocit, že psaný text se pohybuje. Děti pak nemají rády velké kontrasty jako jsou černá písmenka na bílém papíru. Věty, slova nebo písmenka jakoby tancují, hýbají se. Ti, kterých se tento problém týká, při čtení přeskakují písmenka nebo věty, rychle čtou ale s mnoha chybami a hůře porozumí čtenému textu. Text se rozostřuje, písmenka jakoby mění velikost, děti vidí písmenka dvakrát nebo vidí písmenka navíc na konci slov. Písmena začínají být neostrá, tmavší nebo naopak zesvětlají či blikají. Lidé vidí různé vzory v textu nebo v bílých prostorách mezi větami, případně barevné fleky, které se pohybují po papíru a rozptylují je (navíc mohou způsobit, že slova nejsou dobře vidět). Dostavuje se přecitlivělost na světlo, závratě někdy až s nevolností, únava. Vizuální stres vzniká i tím, že děti kompenzují defekty rovnovážného ústrojí očima, ale následek toho je, že je přetížen vizuální systém dítěte. Děti, které používají zrak jako kompenzaci defektu rovnovážného ústrojí, mají problémy s jemnějšími zrakovými dovednostmi, jako jsou určování vzdálenosti, plynulé pohyby očí do stran (nutné pro čtení psaného textu) a schopnost rychle zaostřit zrak na předměty v dálce a nablízku (důležité, když dítě potřebuje např. něco opsat z tabule). První pomoc pro děti s vizuálním stresem mohou být barevné záložky na čtení. Ty ale samozřejmě příčinu vizuálního stresu nevyřeší, a tak je potřeba pracovat i na příčině problému. Tedy například inhibováním primárních reflexů (hlavně Moroův reflex) a zlepšení funkce rovnovážného ústrojí. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

Základní potřebou batolat je příležitost k dostatečnému pohybu. Důvod je prostý: pohyb zásobuje důležitými impulsy jejich stále ještě se vydatně vyvíjející mozek. Německá publicistka Doro Kammerer, autorka knihy První tři roky života dítěte, upozorňuje: „Pohybové zkušenosti tvoří pro batole základní předpoklad rozvoje inteligence. Pohybové schopnosti přiměřené věku jsou jádrem dětské sebejistoty i sociálního uznání. Nehledě na to, že dobrá pohybová schopnost je i životním pojištěním proti různým nebezpečím každodenního života.“ ​ Batole si rád hraje. Možná vás bude svým výskotem a radostí vybízet k větší razanci v hrách, než je zdrávo. Vyhazování do výšky doprovázené nepřiměřeným natřásáním, vibracemi a prudkým záklonem hlavy nejsou zdravé, hlavně pro děti s pomalejším motorickým vývojem a hypotonií (nižším svalovým tonem). Pozor také na křehké klouby paží od zápěstí po ramenní kloub. Jsou-li nárazově přetížené celou váhou dítěte, když ho např. držíte za jednu ruku a rotujete s ním kolem své vlastní osy, nebo je zvedáte do výšky jen za rukou, může dojít až k vykloubení nebo natržení vazů. Proto držte dítě vždy v podpaží. ​ Batole je zvídavý tvoreček. Zkuste ho ale nezahlcovat. Má rád své známé prostředí, svůj klid a režim, bezpečné útočiště před světem v podobě vlastního útulného domova s mámou a tátou. Není nutné vymyslet celodenní zábavný program. Choďte na procházky, na hřiště, do lesa, za kamarádem nebo babičkou, ale nechte také čas pro společné chvíle při hře doma. ​ Mezi prvním a druhým rokem jsou oblíbené hry s vodou, blátem, pískem. Dítě rádo dává věci do sebe - kostky, krabičky. Přitahují je hračky, které vydávají zvuky. Rozvoj chůze mu umožňuje hrát si s tím, co se dá tahat na provázku. Hry na schovávanou, ať se schováváme my, dítě nebo hračka děti milují pro moment napětí, tajemna a vítězství spojené s úspěchem nalezeného. Vyhledává prolézačky na které může lézt, klouzat se, houpat se. I hry na honěnou lze hrát s batoletem, i se znuděným puberťákem. Batole ale ještě neumí rychle zastavit pohyb a odhadovat vzdálenosti. Pozor tedy, aby nenarazilo na překážku. ​ Podpora vývoje batolat: 1-2 roky 2-3 roky 1-2 roky Dítě na začátku tohoto období možná ještě leze nebo akorát začíná chodit. I když už chodí, lezení je pořád výborná aktivita k rozvoji vnímání těla, k posílení hlubokých svalů trupů, na koordinaci pohybů, na zlepšení spolupráci mozkových hemisfér, na koordinaci ruka - oko, … ​ Pojmenujte vše co děláte, co dítě ukazuje. Hodně zpívejte říkejte říkadla. Prohlížení leporela s maminkou je oblíbená aktivita ke zklidnění. Hry na schovávanou jsou oblíbené. Schovat se mohou lidé i předměty. Batole rádo staví úkryty, domečky. Stačí hodit překrývku přes židli nebo stůl, a útulný domeček je na světě. Je to bezpečné místo na klidné hraní. ​ Aktivity s míčem jsou vždy dobré. Zkuste měkkým míčem trefit prázdné PET lahve nebo si sedněte proti sobě na zemi a skutálejte míč mezi sebou. I hry na velkém gymnastickém balónu jsou oblíbené. ​ Na jemnou motoriku jsou vhodná různá puzzle, hračky, které může vložit do krabic, velké korále na navlékání aj. Zkuste hru na podávání předmětů, skládání kostek, jednoduché puzzle, navlékání ruliček od toaletního papíru na švihadlo nebo vkládání předmětů do krabice a vybírání ven. ​ Aktivita: Opičí dráhy- poskládejte věci z různých materiálů a překážek v podobě polštářů, schůdků, stolků k podlézáním, tunelů k prolézání, houpadel pro rovnováhu, skluzavek aj. Překážkou mohou být i nohy maminky nebo tátu ležící na zemi. Tato hra se dělá nejlépe naboso! ​ Aktivita: Čmárání na zem křídou je bezvadné. Pro maminku to bude nejlepší venku. ​​ 2 -3 roky Mezi druhým a třetím rokem jsou oblíbené hry „jen jako“, kdy možná krabice představuje domeček a kostky autíčka. ​ Batole je motoricky čím dále šikovnější. Začne jezdit na odstrkovadle, zvládne chodit pozpátku a krátkou dobu udrží i rovnováhu na jedné noze. Zkuste stát jako „čáp“, skákat jako žábu, chodit po špičkách a „trhat jablíčka ze stromu“. Vzpřímený pohyb můžete trénovat tak, že dáte malý pytlík s rýží nebo plyšák na hlavičku. Postupně může přitom dokonce zdolat malé terénní překážky. Když půjdete na procházku, zkuste chodit po obrubníku, lavičce, po nakreslené nebo jinak vyznačené klikaté cestičce, chůze pozpátku… Máte doma fotbalistu nebo basketbalistu? Zkuste si s dítětem zakopat a házet míčem. ​ Opičí dráhy budou ještě dlouho oblíbené a velmi užitečné 😊 ​ Jemná motorika se zlepšuje a tak můžete navlékat (nejdříve velké) korále, knoflíků na tkaničky, lepit papír, kreslit na velký papír. Zkoušeli jste už prstové barvy? Děti milují kreslení na své tělo, je to neuvěřitelný zážitek pro všechny smysly! Jen pozor jaké barvy používáte! : -) ​ Šroubovitý pohyb v zápěstí podpoříte hraním si s panenkami a zvířátky vloženými do sebe (bábušky) nebo šroubovacími lahvemi. I ozvučené hračky často mají knoflíky na otáčení. Zkuste třídit hračky podle barev, druhu, velikosti nebo materiálu. Pojmenujte při tom barvu, co hračky mají, nebo podle čeho třídíte hračky (autíčka dáme sem, měkoučké plyšáky tam). ​ Hry pro sebeuvědomění jsou velice vhodné v tomto věku. Stačí pořádná lechtanice! Hry pro ruce a nohy jsou např. paci-paci, vařila myšička kašičku, leze, leze po železe, kovej, kovej kováříčku, až budu velká apod. S většími batolaty můžete zkusit pošimrat na určitá části těla nebo „nakreslíte“ jednoduchý obraz na záda a přitom zkusí uhádnout co to bylo. ​ Sluch můžete trénovat tím, že do plastové krabičky dáte vždy po jednom materiálu (hrách, cukr, mince, papír, voda..) a po zatřesení necháte batole odhadnout, co to bylo. Hudební hračky pomáhají k rozlišení tónů, délek i k rytmizaci. Zkuste chodit nebo skákat v rytmu, dítě může i samo vyťukávat rytmus bubínkem (pokličkou), rolničkami, nebo tleskáním. ​ Námětové hry jsou bezvadné: hra na maminku a tatínka, na vaření, na obchod, na řemeslo, nemocnici, školu či restaurace… ​ Aktivita: hra na zrcadlo. Dítě pozoruje vás a napodobuje pohyb, grimasy, gesto, jako kdyby byl obraz v zrcadle. ​ Aktivity: Zkuste závody „na kole“. Položte se na zemi na zádech s dítětem tak, že vaše chodidla se dotýkají chodidla dítěte. Napodobuje šlapací pohyb, zrychlujte, když jedete „z kopce“ a zpomalte když „zdoláte velkou horu“ ​ Aktivita: vezměte velkou šálu, dvě rohy si vezměte do ruky vy, druhý konec dítě. Pak skutálejte míč položené na šálu mezi sebou. Pozor, aby balón nevyskočil! Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. Hlavní zdroje: Kleplová, Věra; Pilná, Dobromila (2006). Našemu sluníčku, buď fit od narození po školu. Olomouc, Anag, 2006. ISBN 80-7263-357-0 Lazzari, Simona (2013). Vývoj dítěte v 1.-3. roce. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-3734-8

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí, definovaná jako postižení či nezralost v plánování a organizaci pohybů. Dyspraxie postihuje i děti s nadprůměrnou inteligencí. Porucha se v lékařském prostředí objevila již na začátku 20. století, kdy byla nejprve popisována jako “vrozená nešikovnost”. Později byla dyspraxie definována roku 1947 v lékařském lexikonu The American Illustrated Medical Dictionary jako “částečná ztráta schopnosti vykonávat koordinované pohyby.” V mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) ji najdeme pod názvem specifická vývojová porucha motorických funkcí. Takto postižené dítě projevuje nesoulad mezi svými pohybovými schopnostmi a věkem. Těžko si osvojuje komplexní pohybové dovednosti, jeho hrubá motorika je zpožděná (týká se zejména nápodoby předváděných pohybů), následně pak má problémy s úlohami vyžadujícími jemnou motoriku. Dyspraxie není porucha pohyblivosti kloubů, jejím základem jsou poruchy vnímání tělesného schématu (body-map), poruchy ve vnímání a zpracování kinestetických, taktilních a vestibulárních podnětů. Hrubá motorika je ve vývoji opožděná a dítě má problémy v nápodobě viděných pohybů. Hrubá motorika představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání, skákání, plavání atd. Následně si dítě obtížně osvojuje úkoly vyžadující jemnou motoriku, jako jsou psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hra s míčem (rukama i nohama). Děti postižené touto poruchou mají obtíže naučit se jíst lžičkou, jasně a srozumitelně hovořit, samostatně se oblékat, jezdit na kole, apod. Trpí pocity méněcennosti. Protože obtíže v koordinaci pohybů a neobratnost přetrvávají až do dospělosti, může nepoznaná porucha negativně ovlivnit celý život člověka. Dítě trpící touto poruchou je často označováno za neobratné, nemotorné či nešikovné (Zelinková, 2007). A. Kirby shrnuje poznatky o dyspraxii následujícím způsobem. Dyspraxie není nemoc, je to více symptomů, které nemají jednotné příčiny. Nejsou známé genetické příčiny, není signifikantní nález v neurologických zkouškách. Nejčastějšími projevy je svalová ochablost a nepružnost nebo snížený svalový tonus doprovázený naopak zvýšenou pružností a pohyblivostí (Kirby, 2000). Projevy dyspraxie u dětí ve věku od narození do tří let jsou hyperaktivita, problémy se spaním i přijímáním potravy. Často dítě neprochází etapou lezení, později sedí, později začíná chodit, a i vývoj řeči je opožděný (u 70 % z nich). Dalšími významnými ukazateli deficitu ve vývoji dítěte již po narození je krmení a jídlo. Sací reflex bývá oslabený, kojení není úspěšné. Následně se při jídle objevuje dávení a dušení. Dítě preferuje kašovitou nebo tekutou stravu. Přitěžujícím činitelem při samostatném přijímání potravy je špatná koordinace pohybů ruka – ústa. Má obtíže samo se najíst, drobí, rozlévá tekutou stravu nebo pití. Vývoj řeči je též jednou z prvních oblastí, kde si rodiče uvědomují nápadnosti dítěte. Vnímají, že dítě neexperimentuje s mluvidly, opožděně se objevuje reflexní i napodobivé žvatlání. Opožděný vývoj řeči je způsoben obtížemi v provádění a koordinaci pohybů artikulačních orgánů: rty, jazyk, měkké patro, zuby. V pozdějším věku mívají dyspraktické děti potíže s: hrubou motorikou: pohyby celého těla a pohybovou koordinací při chůzi, běhu, skocích, házení a chytání míče, jízda na kole, koloběžce. jemnou motorikou: stolní hry, jejich výběr a provádění, používání nářadí (kladívko, kleště, nůžky apod.), kresba na volné téma i úroveň obkreslování základních tvarů. řečí: úroveň artikulace i porozumění řeči. sebeobsluhou: jídlo, oblékání. sociálním chováním: zapojení do kolektivu, vztah k dospělým Zdroj: (Zelinková, 2007) Primární reflexy a dyspraxie Symptomy dyspraxie mohou být také způsobeny nebo zhoršeny přetrvávajícími primárními reflexy. Tonický labyrintový reflex (TLR) způsobuje: horší hrubou motoriku změny svalového tonu (často hypotonus) a takové problémy rovnováhy, že dítě nedokáže stát nehybně. problémy zaostřit oči na věci nablízku a sledovat pohybující se předměty očima (např. kopání do míče bude pak pro dítě těžké jak kvůli špatné rovnováze, tak i kvůli zaostření očí na míč). že děti vypadají neobratné a pomalé. problémy s odhadováním vzdálenosti, děti často do něčeho narazí, spadnou. že neudrží trup rovně při psaní a čtení. Mají potřebu podpírat hlavu rukou nebo se lehají obličejem na stole. Předklonem trupu dítě vyvine větší tlak tužkou na papír, proto často mají při psaní díry v papíru nebo zlomené hroty tužky. Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR) způsobuje: problémy s rovnováhou a koordinací ruka - oko. že nejsou schopné sedět v klidu a rovně na židli. Předklon hlavy (nutnost při čtení) hned spustí STŠR reflex s tím, že paže se skrčí, a naopak nohy se natahují. Tyto děti bývají nervózní, neklidné, v sedu si „omotávají“ nohy kolem noh židlí, sedají si na paty, dělají prostě cokoli, aby zafixovaly nohy. že jako reakci na reflexní natahování nohou často balancují na zadních nohách židle – „houpají se na židli“. Moro reflex způsobuje: nechtěné pohyby paží, nohou a extenzi (záklon) celého těla, kdykoli je hlava v záklonu nebo když se objeví nějaký nečekaný vizuální nebo zvukový stimul. Tyto reakce jsou většinou kompenzovány vyšším svalovým tonem, hlavně v oblasti šíje. způsobuje větší citlivost na vizuální a auditivní vjemy že dítě např. nedokáže chytit míč, protože neumí správně zaostřit zrak na míč nebo nedokáže udržet pozornost, když se jiný objekt dostane do jeho periferního pole vidění. Přibližující se míč může také spustit Moroův reflex – dítě zapaží a zakloní trup – vypadá to, jako by se dítě ani nesnažilo míč chytit. Tento reflex se nespustí, když dítě (i nevědomě) odvrátí pohled od přibližujícího se míče nebo dokonce zavře oči. Hledací a sací reflex a s ním spojený Babkinův respons (dlaňo - ústní reflex) způsobuje: pohyby úst, kdykoli se používá ruka – tzn. sací pohyby, když dítě píše nebo vystrčení jazyka při šití můžou být toho příkladem. časté olizování rtů (způsobuje zčervenání a vysušení oblasti kolem rtů), dále pak i slintání, mlaskání, plivání, špatná artikulace, může být také ztížena synchronizace dechových pohybů při mluvení nebo při jídle. Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) způsobuje: vyšší svalové napětí v šíjové oblasti a způsobuje problémy v činnosti paží a v koordinaci ruka - oko horší jemnou motorikou že je pro dítě těžké současně pohybovat oběma polovinami těla (pro dítě je například těžké současně manipulovat vidličkou i nožem a raději je používá střídavě) křečovité držení tužky horší koordinaci ruka-oko (dítě může mít problém opsat něco z tabule do sešitu nebo chytat a házet míčem). horší spolupráci mozkových hemisfér. Pokud hemisféry nespolupracují správně a nedoplňují se, mozek spotřebuje daleko více energie (kterou by jinak spotřebovalo tělo) a dítě se rychleji unaví. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová PhD. Použité zdroje: Kirby, A. (2000). Nešikovné dítě. Praha: Portál. Volemanová, M (2019). Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování. Statenice: INVTS. Zelinková, O. (2007). Dyspraxie. Pedagogika roč. LVII.

Vývojová dysfázie neboli specificky narušený vývoj řeči, se projevuje ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. U vývojové dysfázie dochází k poruše centrálního zpracování řečového signálu. To znamená, že dítě vše slyší, vidí, nemá žádnou poruchu sluchu, či zraku, ale jeho centrální nervová soustava a mozek nejsou schopny dostatečně správně zpracovat sluchové a zrakové signály, které dítě přijímá z okolí. Opožděný vývoj řeči a vývojové poruchy se častěji objevují u chlapců. Hlavní charakteristiky poruchy jsou: Opožděný vývoj řeči: slovní zásoba neodpovídá věku, dítě netvoří věty, nebo tvoří věty krátké, jednoduché, s gramatickými chybami, vynechává předložky, komolí slova, nesprávně ohýbá koncovky slov, nepoužívá všechny slovní druhy, přehazuje slovosled věty, nepoužívá zvratné se, si, apod. Patlavost: dítě mluví nesrozumitelně, nebo je jeho projev obtížně srozumitelný pro okolí. Zaměňuje výslovnost jednotlivých hlásek ve slovech, hlásky nebo slabiky ve slovech vynechává. Nerovnoměrný vývoj: výrazný rozdíl mezi verbálními a neverbálními schopnostmi dítěte. (Tento rozdíl by měl pomoci diagnostikovat klinický psycholog). Narušení paměťových funkcí: u vývojové dysfázie je charakteristické narušení krátkodobé verbální paměti (to znamená, že dítě neumí zopakovat delší slovo bez zkomolení, nezopakuje víceslovnou větu). Ve dvou letech by dítě mělo umět zopakovat dvouslovnou větu, ve třech letech tříslovnou atd. Narušené zrakové vnímání: tyto potíže se projevují hlavně v kresbě. Kresba postavy je velmi zvláštní, části těla jsou proporčně nesprávně nakreslené, kresba je často velmi dlouho opožděná vzhledem k věku dítěte. Narušené sluchové vnímání: dítě má problémy s rozlišováním jednotlivých hlásek, obtížně rozlišuje zvukově podobné hlásky (pes x pas, kosa x koza, pere x bere apod.) Narušená časoprostorová orientace: dítě mívá problémy s určením pravé a levé strany, obtížně určuje pojmy včera, zítra, ráno, večer atd., nesprávně určuje vztahy mezi rodinnými příslušníky (teta, strýc, sestřenice, bratr atd.) Narušení hrubé a jemné motoriky: děti mívají problémy s koordinací pohybů rukou, nohou (např. stoj na jedné noze, poskoky snožmo, na jedné noze, střídavé pohyby oběma rukama, kličkování mezi kužely, dítě mívá problémy s jízdou na koloběžce, na kole, lyžích). Lateralita: tedy dominance pravé nebo levé ruky, oka. U dětí s vývojovou dysfázií bývá často zkřížená lateralita, tedy vedoucí levá ruka, ale vedoucí pravé oko, nebo obráceně, popřípadě bývá lateralita nevyhraněná, tedy dítě nedrží tužku pouze v jedné ruce, ale ruce střídá. Primární reflexy a vývojová dysfázie Asi už tušíte, že mnohé symptomy jsou stejně jako u přetrvávajících primárních reflexů. Pojďme se na to podívat blíže. Moroův reflex způsobuje . větší citlivost na všechny smyslové vjemy. Jedinec se nedokáže dobře soustředit, jedině když se uzavře do sebe - jenže pak zase nevnímá okolí že je těžké rozlišit zvuky na pozadí a ty zvuky které potřebuje slyšet (například když s někým mluví ve třídě). Gramatizace řeči (dítě začíná skloňovat a časovat) probíhá ve chvíli, kdy dítě normálně nastoupí do školky. V interakci s dalšími dětmi a jinými dospělými si děti většinou osvojí gramatiku zcela bez problémů a hravě. Děti s Moroovým reflexem se nedokáží dobře soustředit na řeč druhých, protože jsou neustále rušeny okolními zvuky. Proto ty malé změny (jako změna slov v různých pádech) nemusí vůbec vnímat horší krátkodobou paměť Představte si takové dítě nyní ve školce, kde je neustálý hluk a ruch. Po chvilce začne být divoké, protože musí ten stres z vnímání tolika vjemů ze sebe dostat. Nebo se uzavře do sebe, a začne si hrát sám v koutu. Když ale paní učitelka dává pokyn k jiným činnostem, pravděpodobně si toho vůbec nevšimne. Proto tyto děti mají rády řád. I kdyby neslyšely pokyn, vědí, že vlastně po hraní se chodí ven, takže když jsou všechny děti najednou pryč, asi šly do šatny, a tak tam půjdou také. Všimněte si teď několika symptomů: rád si hraje sám, nevnímá, nemá rád změny, … nebude to autista?? Bohužel jsou často děti s přetrvávajícím Moroovým reflexem a/nebo vývojovou dysfázií mylně označovány jako děti s poruchou autistického spektra. Tonický labyrintový reflex (TLR) výrazně ovlivní hrubou motoriku tím, že všechny pohyby chce jedinec dělat „celotělově“ (holokineticky). Když pokrčí jednu nohu, hned se změní svalový tonus v celém těle, pokrčí přitom i druhou nohu a možná dokonce trochu i ruce. Skákání po jedné noze nebo naučit se jezdit na kole je pro tyto děti těžší než pro ostatní. spolu s horší rovnováhou způsobuje horší vnímání těla a prostoru, což je předpoklad pro orientaci v prostoru (co je vpravo-vlevo, nahoře-dole, vepředu- vzadu) a v čase (dnes, včera, zítra, za hodinu…). Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) způsobuje: horší jemnou motoriku - nejen ruky, ale pod jemnou motorikou se řadí i jemné pohyby mluvidel (artikulace) a oční pohyby horší spolupráci mozkových hemisfér. Pokud hemisféry nespolupracují správně a nedoplňují se, mozek spotřebuje daleko více energie (kterou by jinak spotřebovalo tělo). Člověk tedy reaguje pomaleji, nebo pokud ho mezitím něco vyruší, zapomene, co chtěl dělat. Nastává tedy rychlejší únava, neudržení pozornosti a pocit nechuti k další duševní činnost opožděnou lateralizaci. Lateralitou rozumíme přednostní užívání jednoho z párových orgánů, tzn. asymetrii párových orgánů hybných (ruka, noha) nebo smyslových (oko, ucho). Projevuje se přednostním užíváním jednoho z párových orgánů, který pracuje rychleji, lépe a kvalitněji. Lateralita je odrazem dominance mozkových center. Sací a pátrací reflex způsobují: problémy s citlivostí okolo a v ústech a horší motoriku mluvidel. horší jemná motorika a citlivost v rukou (přes Babkinův respons) časté olizování rtů (způsobuje zčervenání a vysušení oblasti kolem rtů), dále pak i slintání, mlaskání, plivání, špatná artikulace, může být také ztížena synchronizace dechových pohybů při mluvení nebo při jídle. Palmární reflex způsobuje: že když dáte dítěti tužku do ruky, hned chce reflexně skrčit prsty v pěst. Proto děti dlouho drží tužku dlaňovým úchopem, nadměrnou citlivost ruky Kromě logopedické péče je tedy vhodné u dětí s vývojovou dysfázií nechat kontrolovat, jestli nepřetrvávají primární reflexy. Pokud ano (a to u velké většiny) je nutné zároveň inhibovat tyto reflexy pomocí Neuro-vývojové stimulace. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. Použité zdroje: Volemanová, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0

„Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových schopností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálních nervového systému. I když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (např. smyslové vady) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka) není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů“ (Matějček 1995). Pojmy specifické vývojové poruchy učení nebo chování, specifické poruchy učení a vývojové poruchy učení jsou nadřazeny pojmům dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie, dyspraxie a dysmúzie. Tři poslední jmenované jsou českým specifikem a v zahraničí literatuře se s nimi setkáme. Všechny mají individuální charakter a vnikají na podkladě tak zvaných dysfunkcí centrální nervové soustavy. Z hlediska vývoje ona dysfunkce označuje funkci neúplně vyvinutou. Proto v pojmenování jednotlivých specifických poruch znamená předpona dys- nedostatečný, nesprávný vývoj dovednosti, druhá část termínu pak upozorňuje na to, jaká dovednost je oslabena. Dyslexie: odvozeno od lat. Lego, leger, což znamená číst. Jde tedy specifickou poruchu čtení. Dysgrafie: od grafó, což znamená píši, takže specifická porucha psaní Dysortografie, od řeckého orthos (správný) a grafó (píši), neboli jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Až v 90- 95% se vyskytuje souběžně s dyslexií Dyskalkulie, z lat. Calculus (počet) je specifická porucha matematických funkcí Dyspinxie, z lat. Pingo, pingere, což znamaná malovat, kreslit. Jde o specifickou poruchu výtvarných schopností Dysmúzie, z řeckého múza, bohyně umění, je specifická porucha hudebních schopností Dyspraxie, z řeckého praxis (čin, jednání) je specifická porucha schopností vykonávat složitější úkony, nejčastěji motorická neobratnost. Říká se mi také specifická vývojová porucha motorických funkcí. Pedagogická diagnostika ve škole je základním východiskem pro stanovení podpůrných opatření 1. stupně ve škole, nikoliv stanovení diagnóz. Jejím cílem je navržení konkrétních intervenčních opatření, která vychází z konkrétních popisů obtíží a dalších zjištění. Východiskem stanovení diagnózy SPU je vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně (PPP) nebo v speciálním pedagogickém centru (SPC). Předpokladem je stanovení diagnózy jsou přetrvávající výrazné výukové potíže a případná pedagogická intervence v rámci základní a střední školy. Důležitější než diagnóza, je ale zjistit základní oblasti, kde má dítě problém. Podívejte se na obrázek stromu na úvodní stránce. Nejvíce dítěti pomůžeme, když zjistíme, v kterých oblastech má oslabení a kde můžeme tedy po vylepšení těchto oblastí očekávat zlepšení. Pokud vyřešíme vše co můžeme, mají děti více času a energie soustředit se na to, co jim opravdu nejde. Pokud mají nějakou vývojovou poruchu a k tomu mají ještě např. přetrvávající primární reflexy, zhoršenou senzorickou integraci, nebo problémy v „dílčích funkcí“ jako je zrakové a sluchové vnímání, už je toho na ně trochu moc. Primární reflexy. Primární reflexy ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte. Ovlivňují tedy základ všeho, a proto mohou přetrvávající primární reflexy mít tak různorodé symptomy. Pokud se tyto symptomy poskládají nějakým způsobem, může se stát, že primární reflexy mohou způsobit symptomy různých poruch učení (dyslexie, dysgrafie...), autismu nebo poruchu pozornosti (ADHD, ADD). Senzorická integrace. Velmi zřídka používáme jen jednu smyslovou soustavu. Každá smyslová soustava pracuje v souladu s ostatními. V procesu zvaném smyslová nebo senzorická integrace nám zprostředkovává velmi složitý a úplný obraz okolního prostředí. Mozek informace detekuje, organizuje a umožňuje je efektivně využít. Tyto dvě oblasti jsou základem pro další věci: Porucha sluchového vnímání. Sluchová analýza a syntéza řeči je významným předpokladem pro zvládnutí psaní. Dítě by mělo být schopno slyšet malé rozdíly v řeči, (v testech se používají nesmyslná slova jako je např flaš-klas), nebo tvrdé a měkké i. Pokud jim řekneme písmena P-E-S, mělo být schopno z toho vytvořit slovo pes. Před nástupem do první třídy by také mělo umět rozlišit první a ideálně i poslední písmeno ve slovech Poruchy zrakového vnímání. Vnímat malé vizuální rozdíly je nezbytné, abychom viděli rozdíly mezi např. p, b, d a q. Rozlišit figuru a pozadí je také důležitá a další oblast je vizuo-motorické koordinace (koordinace ruka-oko) Poruchy vnímání prostorové orientace jsou závislé především na zrakové, sluchové a kinestetické (pohybové) vnímání. Vnímání časové posloupnosti je vhodné podpořit, nejen u dětí, které mají problémy rozlišit délky samohlásky. V rámci intervencí se musí dodržovat vývoj schopností. Pokud má dítě například problémy se sluchovým vnímáním a k tomu má i přetrvávající primární reflexy, musí se začít u primárních reflexů. Bez toho, aby se vyřešil „základ“ (primární reflexy a senzorická integrace) nebude další intervence tak účinná. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

V předškolním věku má dítě velký zájem o aktivity tělesné a duševní. Dítě mají zájem o okolní jevy, hodně se ptají „Proč?“, „Kde“, „Co?“, „Jak?“. Je to však také období, kdy potřebují více než jindy řád, rodinné rituály, klidné vedení, stabilní zázemí jak v rodině tak i ve mateřské škole, kam dochází. Je to období „bezstarostného dětství“, ještě žádné úkoly, povinnosti, jen čas si hrát. Pomocí her se ale rozvíjí schopnosti, na jejichž podkladě se může v budoucnu ve škole naučit dobře číst, psát a počítat. Hlavní oblasti, které se mají v tomto kontextu rozvíjet, jsou především řeč, zrakové a sluchové vnímání, prostorové vnímání, prostorová orientaci, grafomotoriku a základní matematické představy. ​ Podpora dětí ve věku 3-4 roky Podpora dětí ve věku 4-5 let Podpora dětí ve věku 5-6 let ​ 3-4 roky Motorika Hrubá motorika je základ pro rozvoj jemné motoriky. Hodně tedy podpořte u dítěte tělesné aktivity. Běh, skákání, lezení, přelézání, podlézání, házení, udržení rovnováhy, houpání. Vše má pozitivní vliv na rozvoj Vašeho dítěte. Pokud vás baví cvičení rodičů s dětmi, určitě to využijte. Pokud nemáte rádi organizované kroužky, choďte s dítětem ven, na hřiště a hrajte s ním na honěnou, na schovávanou a podpořte, aby se nebálo lézt na prolézačky. ​ Jemná motorika se zlepší tím, že necháte dítě pomáhat s každodenními činnostmi a sebeobsluhou. Vánoční cukroví se peče nejlépe spolu! Veďte dítě k tomu, aby samo zkoušelo si čistit zuby (jen pak dočistěte), aby se česalo, oblékalo. Zapínání zipů a knoflíků jsou výborné na rozvoj jemné motoriky. ​ Zkoušejte různé rukodělné činnosti, jako je stříhání (nejdříve jen proužky, později i delší plochy), lepení, navlékání korálků, modelování, mačkání papírů ale i řezání s pilou nebo šroubování šroubovákem, zatloukávání kladívkem nebo šroubování matičky. ​ Hrát si s pískem na pískovišti můžete nahradit doma tácem s moukou nebo krupicí. Do těchto materiálů můžete zkusit s dítětem i kreslit, nacvičovat vedení čar. Existuje i kinetický písek, což je skvělá zábava pro děti a přitom si cvičí ruce. Písek umožňuje vytvářet mnoho krásných báboviček, hradů, apod. ​ Dotýkání se předmětů z různých materiálů nebo poznávání materiálů hmatem je skvělé na rozvoj hmatu. Můžete využít misky s luštěninami, těstovinami, kamínky, korálky, krupicí aj. Později můžete pak zkusit poznávat věci podle hmatu. Jednoduše vyrobíte hmatové pexeso - dejte pod utěrku tři nebo čtyři páry stejných věcí (např. míčky, kamínky, autíčka), dítě pak pomocí hmatu zkusí najít páry ke sobě. Už můžete zkusit společenské hry jako jsou pexesa, lota nebo domina. ​ Okolo třetího roku by měl být navozen špetkový úchop tužky, tzn., že tužka leží na posledním článku prostředníčku, shora ji přidržuje bříško palce a ukazováku. Ruky a prsty jsou uvolněné, nesvírají tužku křečovitě, ukazovák není prohnutý. Tužka přesahuje kožní řasu mezi palcem a ukazovákem. Malíček a prsteníček jsou volně pokrčené v dlani. ​ Do kreslení dítěte nenuťte, spíš dejte příležitosti k tvorbě. Nejlépe na velké ploše. Můžete využít křídy a kreslit venku na chodníku nebo prstovými barvy na velký papír. V třech letech je ještě normální, když dítě střídá ruku, s kterou kreslí. Nechte na dítěte, kterou rukou bude používat, postupně se to ustálí. Jen pokud Vaše dítě už hodně kreslí samo od sebe, tak zkuste se podívat, jestli správně drží tužku. ​ Zrakové vnímání Tříleté dítě by mělo být schopno přiřadit k sobě stejné barvy. Hodně jmenujte barvy, když si dítě hraje. Když budete navlékat korále, můžete mu nechat vyhledat nejdříve všechny korále modré barvy, pak žluté atd. Pak pojmenujte, co děláte: Teď navlékáme žlutý korálek, … Postupně se naučí ukázat na požadovanou barvu a v čtyřech letech pak umí samostatně pojmenovat základní barvy. ​ Hodně se spolu podívejte do knížek. Čím je obrázek složitější s více prvky, tím těžší je pro malé dítě se v tom orientovat., Při přemíře podnětů může být dítě zmateno, neumí zafixovat jednotlivé objekty, které mu mohou splývat. Obdobou může být přemíra hraček a výzdoby prostředí, ve kterém žije. Použijte tedy knížky s jednoduchými obrázky a naučte dítě uklidit, co vytahalo. ​ Když si budete číst knížku, zkuste vést dítě, aby našlo prvky v obrázku („Kde je pejsek? Ukaž mi, kde je na obrázku“). Až pak knížku odložíte, zkuste se zeptat, co vidělo na obrázku, rozvíjíte tím zrakovou paměť. ​ Na uvědomování části a celku viděného jsou skvělé puzzle (z několika částí), práce se stavebnicemi nebo skládanky. ​ Vnímání prostoru Pro vnímání prostoru, určení směru, odhad vzdálenosti je pro dítě velice důležitý pohyb. K prostorové představivosti pomáhá také práce se stavebnicemi, kostkami. Hodně používejte slova jako je nahoře, dole („co je nahoře na obrázku?“, nebo na těle „nahoře máme hlavu, vlasy, dole nohy…“) a předložky na, do, v („Polož knížku na polici“, „Dej hračku do krabice“). ​ Vnímání času Vnímat čas, vytvářet představu o plynutí čas je důležitá na to, aby dítě poznalo, že každá činnost má svůj čas a své místo - ráno vstaneme, oblékáme se, snídáme, vyčistíme si zuby a odcházíme do školky (nebo následuje hra doma). Pravidelný rytmus umožňuje vytvářet si strukturu dne, poskytuje mu bezpečí. ​ Vnímání časového sledu vytváříme pozorováním a pojmenováním dějů a činností. Povídáme si, co se stalo dříve a co později, co musíme udělat prvně a co posléze (nejdříve si vezmeme ponožky, pak boty..., vyčistíme zeleninu pak ji uvaříme…) ​ Využijte vycházky k pozorování přírody. Pozorujte zvířátka - mládě a jejich rodiče a pojmenujte: „Nejdříve se narodilo malé štěně a pak z něho vyrostl pes“ nebo rostlin „nejdříve bylo poupě, rozkvetl květ a pak vyrostla jablíčka“. ​ Řeč Kolem roku a půl až dvou let se dítě nachází v tzv. prvním věku otázek „Kdo je to?“, „Co je to?“. Nyní se nachází v tzv. druhém věku otázek „Proč?“, „Kdy?“. Obecně je pro rozvoj řeči a myšlení důležité dítěti na jeho otázky trpělivě odpovídat. Dítě mezi třetím a čtvrtým rokem by mělo mluvit ve větách a souvětích. Hodně opakujte a pojmenujte to, co děláte, vidíte. ​ V tomto věku obvykle jeví dítě zájem o prohlížení knížek a komentuje to, co vidí na obrázcích. To využijte. Například když dítě ukazuje na červené auto na obrázku a komentuje „Auto“ tak rodič opakuje „Ano, je to auto. A je to červené auto“. Dítě opakuje: „Červené“. A rodič opakuje: „Ano červené. A tvoje tričko je také červené“. Nebo, když ukazuje na auto, tak se můžete zeptat: „ Ano, auto. A je červené nebo modré?“. ​ Myslete na to, že pro řeč je také důležité rozvoj motoriky: pohyblivost jazyka (zkuste mlaskat jazykem, dělat čertíka, nebo olizovat rty), rtů (špulení rtů, napodobování kapra - rty tvarovat do kroužku, pískání, úsměv frkání, aj.) a čelistí (doširoka otevírání a zavírání pusy jako lev, přežvykovat jako kráva). Dále můžete nacvičit dýchání do břicha a napodobovat zvuky. Zkuste například napodobovat různá zvířátka: syčení jako had, bzzzz jako včela, čičiči jako kočička. ​ Sluchové vnímání a paměť Pro rozvoj sluchového vnímání je po třetím roce nejdůležitější časté povídání s dospělým, naslouchání pohádek, zpívání, říkadla a básničky. Důležité je vytvářet prostředí nepřesycené sluchovými podněty (puštěné rádio, TV). Pokud chceme dítě učit naslouchání, musíme mu vytvářet dobré podmínky: pravidelně spolu čtete, povídejte u obrázkových knih. Zároveň pak rozvíjíte i řeč. TV nenahradí společné čtení. Děti často nenaslouchají ale přijímají pouze obrazem. ​ Aktivita: zkuste naslouchat „ticho“: v lese šumění větru, zpěv ptáků, šumící topení, tikot hodin nebo v dáli jezdící auto. ​ Základní matematické představy Na vytváření matematických představ se podílí mnoho dílčích schopností a dovedností z oblasti motoriky, zrakového a sluchového vnímání, vnímání času, řeči. Z geometrických tvarů pozná dítě kruh, a občas i čtverec. ​ U dítěte mezi třetím a čtvrtém rokem je nejdůležitější pro vytváření předčíselných představ manipulativní činností spojených s verbálními podněty. Nejprve jsou pro dítě nejjednodušší pojmy jako malý/velký, málo/hodně, všechny. Pak můžeme přidat pojmy jako je krátký/dlouhý, úzký/široký, nízký/vysoký, lehký/těžký, stejně, větší/menší, kratší/delší. Na konci období některé děti již umí pasivně pojmy méně/více, některé, žádné. Tyto pojme se nejlépe vytváří během her: dáme velké auto do garáže, malý korálek navlékáme, uklidíme všechny hračky. Z prostorové orientace pak neopomíjíme pojmy nahoře, dole, níže, výše, vpředu, vzadu. ​ S číselnou řadu sítě seznamujeme pomocí říkanky (Jedna, dvě, Honza jde…) nebo v průběhu dne (dám ti dvě lžičky, dáš mi tři korále?). ​ K uvědomování si společných charakteristik předmětů můžete s dítětem různé věci třídit: korálky podle barev nebo velikosti, obrázky podle druhu (nábytek, hračky..), hračky podle místa určení (na písek, do postýlky, do vody), příbory, oblečení (podle barvy, majitele), aj. 4- 5 let Motorika Hrubou motoriku podporujeme podobných způsobem jako v předchozím období, jen se aktivity postupně ztíží. Obdobně je tomu i v oblasti jemné motoriky, kdy pracujeme s čím dále menšími díly stavebnic, menšími korálky apod. ​ Většina dětí ráda kreslí, přibývá různorodost námětů. Jestliže po čtvrtém roce dítě kreslení nevyhledává, je vhodné mu ve zvýšené míře a pravidelně nabízet činnosti rozvíjející hrubou a jemnou motoriku. Tyto činnosti dělejte spolu, abyste mu mohli podporovat, pojmenovat a ocenit i dílčí úspěchy. Použijte tlusté nebo trojhranné pastelky, kuličky na kreslení, trojúhelníkové voskovky nebo použijte prstové barvy. ​ Zkuste správně odhadnout, co dítě již umí, abyste zvolili jen o malinko těžší úkoly než ty, co umí. Pokud budou úkoly moc lehké, bude úkol buď mechanicky plnit, bez toho, aby to přinášelo nové poznání, nebo ho odmítá. Naopak vysoké nároky, které dítě nemá možnost kvůli stupni rozvoje svých schopností uspokojit, jej od činností odrazují, upevňují pocit selhání. Dbejte již na správné držení tužky. ​ Zrakové vnímání Čtyřleté dítě by mělo umět samostatně pojmenovat základní barvy. K nácviku je dobré třídit věci podle barev a pojmenovat barvy. Postupně můžete přidat kromě základních barev přidat další (oranžová, fialová,..) ​ Děti se rádi dívají do obrázkových knih s méně detaily. Pořád platí, že přemíra podnětů (jak na obrázcích, tak i v hračkách, v prostředí, ve kterém žije) zahlcuje. Tato přemíra může dítěti bránit soustředit se, fixovat a prozkoumávat jednotlivé objekty, může ho činit roztržitým, zmateným. ​ Tip: prohlížejte obrázkové knihy, vyhledávejte a pojmenujte spolu s dítětem jednotlivé objekty - i ty, které jsou částečně ukryté. ​ Dítě do pěti let se zaměřuje spíše na celek než na detail. Proto začínají např. puzzle být zajímavější až od této doby. Dítě se postupně naučí vidět rozdíly. Podněcujte zájem o vyhledávání rozdílů ve dvojicích obrázků. Na začátku předkládejte dvojice obrázků, kde se prvky výrazněji liší. ​ Zraková paměť bývá často u dětí tohoto věku rozvíjena hrou pexeso. Zraková paměť lze rozvíjet ale v průběhu celého dne. Podívejte se o tom, co dítě vidělo na výletě, v zoo, nebo na obrázku. Tímto způsobem rozvíjíte i řeč. Vnímání prostoru Pro vnímání prostoru je velice důležitý pohyb, hry se stavebnicemi, pojmenování prostorových vztahů (nahoře, dole,..) Z pojmů vyznačujících prostorové uspořádání dítě dobře zvládá pojmy nahoře/dole, nízko/vysoko, níže/výše, a předložkové vazby na, do v. Upevňuje se pojmy vpředu/vzadu, první/poslední a předložkové vazby před/za, nad/pod, vedle, mezi. Začíná se budovat pojmy uprostřed, prostřední, předposlední, vlevo, vpravo. Při každodenních činnostech pojmenujte to, co dítě dělá: teď pravou nohu, pak levou. Dáme jablíčko na stůl, knížka leží vedle autíčka, atd. Vnímání času Vytvářejte si představu o plynutí času napomáháme dítěti především dodržováním každodenního rytmu, kdy vnímá, že každá činnost má svůj čas a své místo. Mezi čtvrtým a pátým rokem dítě nejen charakteristické činnosti pro části dne přiřadí (ráno - snídaně) ale mnohdy začíná i pojmenovávat sled události, začíná si více uvědomovat následnost kroků. Povídejte s dítětem o tom, co se stalo dříve, co později, co musíme udělat prvně a co posléze. ​ Tip: vyhledejte činnosti na obrázcích obvyklých pro ráno, poledne a večer. Nebo pozorujte přírodu: „na jaře rozkvetl strom, později v létě na něm uzrálo ovoce“. Řeč Mezi čtvrtým a pátým rokem by dítě mělo mluvit v rozvinutých větách a souvětích, skloňovat a časovat slovesa. Má natolik bohatou slovní zásobu, aby mohlo spontánně komunikovat, vyjadřovat svoje zážitky, pocity, popsat události a vyprávět souvisle podle obrázku. Začíná používat nadřazené pojmy a protiklady. Zaměřte se s dítětem na zdrobněliny: dům - domek -domeček, na stupňování malý - menší - nejmenší a na protiklady malý - velký, větší - menší. Zlepšuje se výslovnost. Případná přetrvávající patlavost je ještě fyziologická, nicméně s této době je již užitečné konzultovat s logopedem, zda je vhodné zahájit nápravu výslovnosti nebo ještě dát čas na její přirozené dozrání. U pozvolnější vývoje řeči nebo rozsáhlejší patlavosti je logopedická péče zcela na místě již dříve. Sluchové vnímání Pro rozvoj sluchového vnímání je nejdůležitější časté povídání s dospělým, vedení k naslouchání pohádek, zpívání, říkadla, básničky a rytmická cvičení. Dítě zvládá již naslouchat delší pohádce, důležité je ale vytvářet prostředí nepřesycené sluchovými vjemy. ​ Tip: Cvičte lokalizace zvuků a jejich rozlišení - dítě sedí uprostřed kruhu se zavázanýma očima. Rodič, sourozenec nebo kamarád zašustí papírem, zazvoní zvonkem, nebo např. zaťuká kostkami. Dítě poznává, odkud zvuk přichází a co to bylo za zvuk. Můžete také poznávat hudební nástroje, nebo poznávat počtu zvuků. Zpočátku hrajte na např. hudební nástroj jeden až tři stejně dlouhé a silné tóny, dítě dává za každý zvuk před sebe kostku. ​ Základní matematické představy Velice důležitou aktivitu pro vytváření matematických představ zůstává manipulace s předměty spojená s verbálními podněty. V tomto věku již děti pasivně (mnohé děti i aktivně) znají pojmy malý/velký, málo/hodně, všechny, krátký/dlouhý, úzký/široký, nízký/vysoký, prázdný/plný, lehký/těžký, stejně, menší/větší, kratší/delší, nižší/vyšší. Dále upevňuje pojmy méně, více, některé, žádné. Z prostorové orientace je důležité procvičit pojmy nahoře/dole, níže/výše, vpředu/vzadu, první/poslední a kolem pátého roku můžete přidávat pojmy vpravo, vlevo a uprostřed. ​ Z geometrických tvarů pozná kruh, čtverec a začíná poznávat trojúhelník. ​ Tip: zkuste třídit věci podle nejméně tři velikosti, upevníte tím pojmy malý, střední, velký, nejmenší, největší. 5-6 let Motorika Nadále je důležité podpořit motorický vývoj dítěte. Od pěti let už umí dítě dobře házet a chytit míč, a tak můžete hrát hry jako házení na cíl (míčky do krabice, knoflíky do misky, kroužky na tyč). Chůze po obrubníku během procházky je také bezvadné. Jemnou motoriku procvičuje s čím dále menšími dílky stavebnic a korálky. Zkuste spolu různá rukodělné práce, jako je přišívání velkých knoflíků, prošívání látky nebo papíru jehlou s tupým hrotem, výroba řetězu z kancelářských sponek nebo motání klubíček vlny. ​ Využijte různá říkadla na procvičování prstů. Můžete přitom „tleskat“ prsty - palec s ukazovákem, prostředníkem, prsteníkem, malíkem, nebo „padá deštíček“ – nejdříve ťukne do desku stolu ukazovák, pak ukazovák s prostředníkem, dále střídavě tři prsty nebo čtyři prsty. Dále kroužíme zápěstím, solíme třemi prsty, … ​ Okolo pátého roku je vhodné začít grafomotorickými cviky. Tužku by mělo držet již správným špetkovým úchopem, tzn., že tužka leží na posledním článku prostředníčku, shora ji přidržuje bříško palce a ukazováku. Ruka a prsty jsou uvolněné, nesvírají tužku křečovitě, ukazovák není prohnutý. Tužka přesahuje kožní řasu mezi palcem a ukazovákem. Malíček a prsteníček jsou volně pokrčené v dlani. Předškolák, u kterého vývoj probíhá bez nápadností, sám vyhledává aktivity jako je kreslení a malování. Tam, kde se úkolům v této oblasti dítě spíše vyhýbá, bývá často příčinnou opožděný vývoj grafomotorických schopností a dovedností. Bez pomoci se potíže oproti vrstevníkům prohlubují. Je vhodné proto včas vyhledat odborné poradenské pomoci. Doma se zaměřte hlavně na hrubou a jemnou motoriku, což je základ pro grafomotorické dovednosti. Kreslete nejdříve pokud možné na zemi (na velký papír nebo na chodník), kdy dítě sedí na čtyři. Tím se lépe uvolňuje rameno. ​ Tip: v létě kreslete hodně venku na chodníku křídou. Můžete nakreslit krásné obrazy nebo nakreslete „panáka“ a pak můžete spolu skákat. ​ Zrakové vnímání V pěti letech již dítě umí pojmenovat základní barvy, a pasivně i další. Zároveň začíná odlišovat odstíny barev, jako je světlemodrá, tmavomodrá, … Dítě v tomto věku již zná symboly v podobě obrázků a orientuje se i ve složitějších obrázcích. Je vhodné dále prohlížet obrázkové knihy a vyhledat a pojmenovat jednotlivé objekty. Můžeme se již zaměřit na malé objekty nebo zčásti zakrytých objektů. Vyhledávání a obtahování obrázků překrytých sítí nebo grafickým vzorem jsou také velmi dobrými aktivitami. V tomto věku lze také dobře „si zahrát na školáka“ a využít pracovní listy. Najděte pracovní listy, kde musí dítě hledat jeden tvar lišící se od ostatních, nebo kde přiřazuje dvojice obrázků objektu a jeho stín, popř. obrysu. V časopisech pro předškolní děti také často najdete dobré náměty pro aktivity s dětmi, jako je např. „hledání deset rozdílů“. ​ Zkuste občas spolu skládat puzzle nebo mozaiky. Zrakovou paměť můžete dále rozvíjet, když spolu hrajete pexeso. ​ Při listování knihou listujeme odpředu dozadu, sled obrázků a později i písmenka při čtení pozorujeme zleva doprava. Proto je dobré když pojmenujete obrázky, abyste také postupovali zleva doprava. V předškolním věku můžeme také zařadit takové pracovní listy, které upevňují správné oční pohyby. ​ Vnímání prostoru Pro vnímání prostoru, určení směru a odhad vzdálenosti je pro dítě důležitý pohyb - na hřišti, na procházkách, při pohybových hrách. Z pojmů vyznačujících prostorové uspořádání dítě dobře zvládá pojmy nahoře/dole, nízko/vysoko, níže/výše, vpředu/vzadu, první/poslední a předložkové vazby na, do, v, před/za, nad/pod, vedle, mezi. Upevňují se pojmy hned, před, hned za, vpravo, vlevo. Ke konci období začíná dítě zvládat dvě a více instrukcí, pojmenuje vpravo nahoře, vlevo dole. Toto uvědomování můžete procvičit tak, že nakreslíte domeček s devíti okny (tři okna v patře), v každém okně bydlí jiné zvíře „Kdo bydlí vpravo nahoře? Kdo bydlí dole uprostřed?“ ​ Tip: hrajte „Kuba říká“, kde mimo jiné krásně procvičíte uvědomování pravé a levé strany a orientaci na těle. „Kuba říká, dej levou ruku na pravé koleno“. ​ Tip: hledejte poklad se zavřenýma očima podle instrukcí: „Rovně, doprava, dopředu, otoč se, doleva, …“. Vnímání času Vytvářejte si představu o plynutí času - napomáháme dítěti především dodržováním každodenního rytmu, kdy vnímá, že každá činnost má svůj čas a své místo. Pojmenujte spolu s dítětem části dne (odpoledne pojedeme k babičce), dny (dnes je neděle, zítra, v pondělí pojedeš zase do školky), nebo roční období (pamatuješ, jak nám krásně kvetly tulipány na jaře?). Většina předškolních dětí již odlišuje víkendové dny od dnů všedních. K pojmům včera, dnes, zítra dokáže přiřadit konkrétní události. ​ Řeč Mezi pátým a šestým rokem by řeč měla být ve všech rovinách dobře vybudovaná. Dítě používá všechny slovní druhy, mluví gramaticky správně. I výslovnost by již měla být správná. Ve věku od pěti do sedmi let se považuje případná menší patlavost ještě za prodlouženou fyziologickou (normální). Na dotaz řekne svoje jméno a příjmení, jména sourozenců, kamarádů, rodičů, kolik je mu roků a také adresu. ​ Zkuste během her najít antonymy (řekni opak: světlo- tma, široký- úzký), synonymy (řekni to jinak, jiným slovem: krásný, pěkný, nádherný; utíkat, běžet; holčička, děvčátko, dívenka) a homonymy (řekni, co všechno může znamenat slovo: zub, list, koruna). ​ Pojmenujte to, co by se stalo, kdyby (kdybys šel ven v ponožkách, kdyby pán přecházel přes křižovatku na červenou…). Také zkuste seřadit obrázky podle posloupnosti a pak k tomu vymyslete příběh. Pojmenujte s dítětem profese a co dělají. ​ Tip: řekněte několik slov, dítě pak vyčlení slovo, které tam nepatří (pes, žirafa, kámen, slepice - kámen, protože kámen není zvíře). ​ Sluchové vnímání Předškolní dítě by mělo umět říct několik básniček, rozpočitadel, písniček. Mělo by umět pozorně naslouchat čtenému textu, přečtené texty by mělo zvládnout alespoň rámcově reprodukovat. ​ Zařazujte hry na rozvíjení sluchových funkcí potřebných pro nástupu do školní docházky - pro čtení a psaní. Zaměřte na rozlišení hlásek (sykavky, znělé a neznělé, měkké a tvrdé souhlásky, krátké a dlouhé samohlásky), určení první a poslední hlásky ve slově, počtu slabik ve slově (tleskat slovo po slabikách) nebo určení počtu slov ve větě. ​ Vymyslete například řetěz slov: První říká: „Jedu na dovolenou a vezmu si kufr“, druhý musí větu opakovat a něco přidat: „ Jedu na dovolenou a vezmu si kufr a tričko“, další opět opakuje a přidá: „ Jedu na dovolenou a vezmu si kufr, tričko a plavky“ atd. Nebo možná znáte „Přijela tetička z Číny a přivezla kouzelný kufr“. ​ Zaměřit pozornost na určitý znak a ostatní sluchovou kulisu dát do pozadí můžete trénovat tak, že přečtete pohádku a dopředu se domluvíte, že dítě pokaždé, co slyší určité slovo (např. jméno hrdiny, věc co se vyskytuje v příběhu vícekrát) tleskne. Rytmické cvičení (vytleskávání, vydupávání, zpívání, je dobré na reprodukci rytmu. ​ Tip: Tichá pošta je hra, kdy sedíte v kruhu, jedno dítě zašeptá slovo sousedovi, ten to předá po kruhu dále. Poslední pak nahlas vysloví, co slyšel. Srovnáme s výchozím slovem (později to mohu být i věty). ​ Základní matematické představy Matematické představy vytváříme rozvíjením mnoho předchozích schopností a dovedností, zejména motorické a grafomotorické dovednosti. Proto je důležité hodně si hrát s předměty, aby děti získaly zkušenosti s množstvím, odhadem velikosti, vzdálenosti. Grafomotorické dovednosti ovlivní písemný projev, zápisy v matematice, rýsování. Z grafických tvarů dítě pozná kruh, čtverec, trojúhelník, obdélník. Je potřeba, aby dítě vidělo rozdíl mezi např. 3 a 5 nebo 6 a 9, + a -. Pokračujeme také v rozvoji řeči, kdy v tomto ohledu se zaměříme na pojmy jako žádné, více, méně:,, Neber si žádný korálek“, „Vezmi si stejně bonbónů jako bratr“. Třídění podle určitých kritérií také rozvíjí matematické uvědomování. Můžeme vyhledat obrázky nebo předměty, které patří do souboru hraček, dopravních prostředků, oblečení, zvířat, kytek, aj. Pokud něco nepatří do určené skupiny, tak pojmenujte s dítětem důvod, proč do skupiny nepatří (někdy se stává, že třídil podle jiných kritérií, než jste měli vy mysli vy - vy jste např. chtěli soubor stromů, ale dítě třídilo podle zelené barvy). I geometrické tvary lze třídit, nebo slova, podle počtu slabik. ​ Počítání by dítě před zahájením školní docházky mělo zvládat do šesti a to vzestupně od 1 do 6 i sestupně od 6 do 0. Jde tady o pochopení pojmu číslo. Dítě po pátém roce by mělo začít chápat, že počet prvků není závislý na jejich barvě, velikosti, tvaru, materiálu, poloze nebo uspořádání. Děti, které před nástupem do školy počítají i vyšší číselné řady (např. do 50) se tak často to naučilo jen mechanicky, bez pochopení, jako básničku. Aby pochopilo význam čísel, můžete číslo rozkládat. Vezme si nejdříve např. 2 kuličky a pak jej vyzveme, aby vzalo další kuličky tak, aby jich mělo dohromady 5. ​ Tip: vyrobte kartičky s obrázky. Dítě počítá, kolik je předmětů na obrázku a stejný počet věcí nebo kostiček si vezme z krabice. Později můžete přidat kartičky s grafickým znázorněním čísla. Máte tedy kartičky, kde máte napsaná čísla od 0 do 5, a kartičky předměty v počtu od 0 do 5. Tyto kartičky k sobě seřadí a ještě k tomu seřadí i stejný počet „opravdových“ předmětů. Kdybyste chtěli podpořit svoje předškolní dítě uceleně před nástupem do školy, prosím se podívejte na nabídku online kurzu Skoro školákem. ​ Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. ​ Hlavní zdroje: Bednářová, Jiřina; Šmardová, Vlasta (2015). Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Edika. ISBN 978-80-266-0658-1 Bednářová, Jiřina et kol. (2017). školní zralost a její diagnostika. Praha: Raabe. ISBN 978-80-7496-319-3